S t u d n i c e
Prsten probouzí plameny v duších, z popela opět praoheň vzejde!
(Narya, 2017)
Píseň pro Mithru
Před časem mě zaujalo video švédského youtubera Marcuse Follina (The Golden One), v němž je přednášena báseň Rudyarda Kiplinga „Píseň pro Mithru“ (A Song to Mithras). Ta je zde citována z knihy Mithrova mystéria (The Mysteries of Mithras) od Payama Nabarze, o níž Marcus Follin sepsal na svém webu zajímavou recenzi.
Báseň mě natolik zaujala, že jsem se ji rozhodl přeložit do češtiny. Měla by být uvedena v knize Šotkova kouzla (Puck of Pook´s Hill). Sbírku však nemám a na internetu jsem český překlad nenalezl, pročež jsem se uchýlil k vlastnímu pokusu o jeho zhotovení. Zároveň jsem se rovnou rozhodl, že vytvořím překlady dva; jeden, který by měl být v podstatě doslovný, druhý, jenž by měl být méně vázaný na originál – i když se snahou jej maximálně respektovat – tak, aby se v češtině pokud možno rýmoval a vyzněl poetičtěji a rytmičtěji než překlad doslovný.
Číst dáleVnímání v archetypech a nevědomí
Nevědomí je fascinující. Čarovně krásné i rozmanitě děsivé. Osvobozující i uhrančivé. To platí jak o osobním nevědomí, tak o nevědomí kolektivním, přičemž obě oblasti stojí za to pečlivě zkoumat. Uvědomíme-li si totiž některé mechanismy či automatismy nevědomí, získáme jiný vhled na vnitřní i vnější svět. To pak může mít někdy osvobozující efekt, jindy přímý terapeutický účinek, ovšem záleží na okolnostech.
Samotné obsahy nevědomí, jak se mi zdá, se vyjevují z různých důvodů, za různými účely, což znamená, že někdy mohou přinášet například příjemné pocity, jindy nepříjemné. To ale asi přímo neříká, zdali jsou tyto obsahy samy o sobě čistě dobré, pozitivní, příjemné a povznášející, nebo naopak čistě zlé, negativní, nepříjemné a dekadentní. Ve svých hlubinách prostě zřejmě jen JSOU. Ani dobré, ani špatné.
Přesto – nebo právě proto – je dobré věnovat jim pozornost.
Realita a její vnímání
Připadá mi, že jedním z nejpozoruhodnějších mechanismů, je cosi jako postupné přibližování (až ztotožňování) nějakého skutečného/reálného zážitku s archetypálním příběhem (nevědomým obsahem), jež způsobí, že podobnosti mezi realitou a – dejme tomu – mýtem se zvýrazní, rozdíly se naopak potlačí a v konečném důsledku se zážitek přemění, aby lépe seděl na kostře čehosi mnohem staršího, pradávného.
Číst dáleSomeday You’ll Return
Když jsem před několika lety zaznamenal, že by měla vyjít nová počítačová hra odehrávající se v lesích České republiky (a spatřil k ní upoutávku), měl jsem jasno v tom, že si tuto hru chci zahrát. Someday You´ll Return, jak se toto dílo nazývá, jsem si zakoupil asi tři čtvrtě roku po oficiálním vydání, tedy někdy koncem ledna roku 2021.
Upoutávka:
Lákavý žánr
Původně jsem o hře věděl jen tolik, že má jít o psychologický horor, v němž hledá otec svou ztracenou dceru uprostřed lesů. A snad i to, že hru vytvářelo jen dvoučlenné studio (ačkoli později se snad přidali nějací další lidé). Tušil jsem, že by se mi hra mohla líbit, ale rozhodně jsem nečekal, že mě osloví až tak silně, jak se jí to podařilo. Po prvním dohrání jsem ji musel dohrát znovu a později ještě několikrát.
Psychologický zážitek
Když mě po spuštění hry uvítal citát Carla Gustava Junga, napadlo mě, že hru a její příběh je možné vnímat na různých úrovních a hned z několika perspektiv. Vzpomínám si, jak mě už pouhý začátek vtáhl do děje. Automobil uhánějící na dálnici, marná snaha dovolat se dceři, o níž jsem zatím jako hráč nevěděl, jak je stará, ani proč se pohřešuje. A jízda ubíhá rychle, vozidlo opouští dálnici, odbočuje na stále nižší a nižší třídy silnic, až skončí na lesní cestě, kde hra skutečně začíná.
Číst dále