Za Wotanovu slávu!
„Proč se toho lekáš? Ale s člověkem je to jako se stromem. Čím víc chce do výše a jasu, tím silněji tíhnou jeho kořeny do země dolů, do temna, do hlubin, do zla.“
Friedrich Nietzsche – Tak pravil Zarathustra
Jak berserkové probouzeli svůj furor?
Tu a tam se na internetu objeví článek o bersercích – válečnících proslulých svou bojovou zuřivostí. Autoři takových textů se mnohdy snaží „racionálně“ vysvětlit a odůvodnit schopnost, díky níž se tito proslulí bojovníci dokázali dostat do běsnícího stavu, kdy se sami vrhali vstříc desítkám nepřátel, nevnímali bolest a rozsévali okolo sebe zkázu na všechny strany. Nejčastěji celý pozoruhodný fenomén spojují s užíváním halucinogenních prostředků, alkoholu, nebo dokonce s výskytem duševních poruch.
Je až zarážející, jak jsou tyto teorie rozšířeny. Pokud by šlo jen o okrajové hypotézy, bylo by o nich možné alternativně přemítat, avšak názor, že se berserkové dostávali do stavu zuřivosti pouze pomocí různých bylin či hub, je mnohými považován za natolik pravděpodobný a logicky odůvodnitelný, že prakticky zaujal přední místo mezi teoriemi, které se snaží do otázek týkajících se berserků a jejich válečného běsnění vnést světlo.
Copak je někdo vážně ochoten uvěřit pouze tomu vysvětlení, že se zuřivost berserků probouzela jen v případech, kdy požili alkohol či houby? Nebo je to jen jediný druh vysvětlení, které je dnešní člověk ochoten přijmout a jemuž je schopen uvěřit?
Podívejme se na celou záležitost z trochu jiné – svým způsobem přirozenější i logičtější – perspektivy.
Autor: Mariusz Kozik)
Berserkové byli sice severogermánští bojovníci, ale jejich bojové šílenství je v historii doloženo i u jiných kmenů (např. u Dáků). Svým způsobem lze uvažovat o tom, že jejich schopnost běsnit na bitevním poli je společná všem Evropanům (a možná i nejen jim). Válečníci odívaní do zvířecích kůží (medvědí, vlčí, lví, kančí…) představují pozoruhodný jev, jenž v sobě spojuje tematiku války a boje s tematikou šamanismu a dávných šamanských praktik, jejichž původ je velmi starý. Vše má značnou souvislost s bohem Wotanem, šelmami, ohněm, hněvem a kovářstvím. K fenoménu bojovníka měnícího se v šelmu postačí uvést několik úryvků z kapitoly „Dákové a vlci“ z knihy „Od Zalmoxida k Čingischánovi“, jejímž autorem je Mircea Eliade:
Číst dáleRozjímání blízké psychologii – část 3. – za prevencí a inspirací
Nepočítáme-li onen (teoreticky) procentuálně poměrně konstantní počet lidí, kteří potřebují spolupracovat s odborníky z oblasti psychologie či psychiatrie, můžeme o zbytku lidí pociťujících určité duševní rozkolísání a neharmonické psychické stavy charakteristické zejména úzkostí uvažovat jako o množině jedinců, pro něž by mělo být možné najít podpůrné prostředky ovlivňující psychiku a mentalitu i jinde.
Prevence a inspirace
Zde je mých devět nápadů, bodů inspirace:
1) Je dobré mít na paměti v eseji dříve zmíněný Epiktétův výrok*. Pomáháobracet mysl k tomu, na čem záleží a co je důležité. Pro člověka je v tomto smyslu stěžejní uvědomovat si skutečné priority, neboť právě ty bývají drahocenné a pomáhají nalézat stabilitu a jistotu. Základní hodnoty se mohou stát spolehlivou a stěžejní kotvou.
2) Vděk v sobě zase nese něco uklidňujícího a vstřícného. Není na škodu, připomíná-li si člověk, za co je skutečně vděčný a čeho si váží. Tuto vděčnost je možné zaměřit například směrem k bezprostředním projevům bytí člověka.
3) Příroda je moudrost a síla. I kvůli tomu je dobré se k ní obracet a prohlubovat s ní vlastní niterní vztah. Je nekonečným zdrojem inspirace i krásy. Čas strávený v lesích, na loukách, na kopcích, v horách či u řek a potoků člověku připomíná přirozené prostředí, v němž se vyvíjeli jeho předkové po desítky tisíc let. Proto je příroda k člověku duchovně tolik štědrá. Poučuje, posiluje, radí a podněcuje. Má svůj řád a zákonitosti, přesto je ve své podstatě nespoutaná a divoká. Není nutné navštěvovat místa z dokumentů a kalendářů. Každá krajina má zvláštní kouzlo. Jen je zapotřebí si to uvědomit, tak jako je důležité být schopen objevit ve své mysli způsob zření a vnímání, jež umožňuje probuzení jemnocitu a smyslu pro duševně i duchovně obohacující pobyt v přírodě.
Číst dáleRozjímání blízké psychologii – část 2. – současný stav
Na internetu je možné najít značné množství rozhovorů s psychology a psychiatry (nebo také přímo jejich přednášky). Není výjimkou, když se takový rozhovor stočí k situaci v České republice a jak to v ní s těmito obory vypadá (ať už z hlediska jejich fungování v našem státě či z hlediska povědomí a edukace veřejnosti, pokud jde o jevy související s vyhledáváním pomoci odborníka – psychologa či psychiatra).
Současný stav
Odborníci, zdá se, mnohdy kritizují současný stav oborů zaměřujících se na psychiku u nás i vztah širší veřejnosti k nim, a vyzdvihují úroveň psychologie i přístup lidí v otázkách duševního zdraví v USA a západní Evropě. Naší společnosti je ohledně celého problému vytýkána nízká informovanost a předpojatost. Řada lidí trpících duševními obtížemi mnohdy neví, kam se obrátit a jak problém řešit. Doprovodným jevem k tomu bývá strach ze společenského stigmatu. Svým způsobem je možné chápat potřebu psychologů v naší zemi inspirovat se Západem, ale zkusme se na věc podívat i z jiné perspektivy.
Je vize blízké budoucnosti, kde drtivá většina občanů dochází na pravidelná sezení s psychologem nebo kde skoro každý bere antidepresiva, správná? Má takto vypadat vyspělá společnost? Nebo je něco špatně? Není jádro celého problému někde jinde? Není lepší pokusit se najít jinou cestu k řešení?
Číst dále