Za Wotanovu slávu!

„Proč se toho lekáš? Ale s člověkem je to jako se stromem. Čím víc chce do výše a jasu, tím silněji tíhnou jeho kořeny do země dolů, do temna, do hlubin, do zla.“

Friedrich Nietzsche – Tak pravil Zarathustra


Když si nepřátelé prokazují úctu

Někdy nás – ve starých příbězích – může překvapit, jak spolu v minulosti vzájemně jednali nepřátelé. Často přitom můžeme udiveně pokyvovat hlavami a divit se. Většinou nám totiž připadá neuvěřitelné, že by se v současném světě a v současné době dokázal někdo zachovat tak jako slavní velikáni historie či hrdinové z mýtů.

Naopak se někdy zdá, že moderní výklady historických událostí a činů nebo výklady duchovního světa dávných lidí jsou čím dál tím povrchnější, zkratkovitější a jednodušší. Jako kdyby nedocházelo k prohlubování našeho vědění o daném jevu, ale spíše k trivializaci našeho poznání způsobené takovým výkladem, jenž má být pro moderního člověka co nejsnazší k pochopení.*

Ještě než se dostaneme k samotnému fenoménu týkajícího se vzájemných vztahů nepřátel, je zapotřebí odbočit stranou a opodstatnit význam následujícího textu kontextem, v němž je užitečné daný jev sledovat. Lidé mají přirozenou tendenci idealizovat si časy minulé a současně si stěžovat na dobu přítomnou, ovšem to automaticky neznamená, že lidé byli napříč časem vždy a ve všem úplně stejní. Je sice zřejmé, že v některých ohledech je k určitým činům a postojům vedly stejné pohnutky, ale nelze toto tvrzení dogmatizovat a generalizovat. Chování člověka je sice značně ovlivěno jeho výchovou, osobností (archetypem) či temperamentem, ale důležité je také sociální prostředí, v němž se daný člověk pohybuje, a konkrétní situační podmínky. Pak lze pozorovat rozdíly u různých civilizací, kultur či národů, sledovat jejich hodnotové žebříčky, mentalitu, úroveň kultury a obecně to, na co kladly důraz.

Zaobírat se studiem minulých časů, historie, mýtů, bájí, pohádek a folklóru není důležité kvůli tomu, abychom si idealizovali minulost, ale kvůli tomu, abychom objevili jednotlivé nitky velkých pavučin moudrosti, která se ukrývá v dávných příbězích, neboť právě ty nás mohou nasměrovat k tomu, co můžeme považovat za skutečně dobré, moudré a ušlechtilé.

Král Priamos v Achilleově stanu na reliéfu, jehož auterem je Bertel Thorvaldsen

Tomu zas odvětil na to kmet Priamos podobný bohům:
Jestli mi dovolíš tedy dát slavného Hektora pohřbít,
pak by ses, Achille, velmi nám zavděčil takovým skutkem.
Víš přec, jak ve městě všichni jsme sevřeni, daleko máme
dříví přivážet z hor, a Trójané velmi se bojí.
V paláci po devět dní chcem nad mrtvým žalostně truchlit,
v desátý den ho pohřbít a lid by se účastnil hodů,
v jedenáctý pak den bychom mohylu vztyčili nad ním,
v dvanáctý den zas budem dál bojovat, je-li to nutné.“
Slavný Achilleus rychlý ho nato zas oslovil takto:
Priame starče, i to ať stane se, ty jak to žádáš:
zadržím po celou dobu, jak poroučíš, půtky a boje.“
Takto promluvil k němu a v zápětí uchopil starci
Achilleus pravou ruku, tak aby se v srdci už nebál.
Tam tedy, v předsíni stanu, si oba dva ulehli k spánku,
s hlásným Priamos král, dva mužové rozvážné mysli,
avšak Achilleus sám spal v zákoutí pevného stanu,
kde si pak ulehla k němu i překrásná Brísova dcera.

Homér – Ilias, Zpěv XXIV.

V uvedeném úryvku z Homérovy Iliady, v němž achájský válečník Achilleus hovoří s trojským králem Priamem, se zaměřme na způsob, jakým spolu nepřátelé jednají. Nejenže spolu rozmlouvají s úctou, ale Achilleus vychází králi Priamovi vstříc. Dovolí mu odvézt si tělo jeho syna Hektora, a ještě ho navíc ujistí o tom, že mu poskytne čas, který Priamos žádá k pohřbu trójského reka, k truchlení a k vykonání náležitých zvyklostí. Jistě lze namítnout, že zmíněný úryvek nezachycuje přímou či potvrzenou realistickou událost, neboť se jedná o mýtus, ovšem Homérův nádherný epos patří k základním pilířům evropské kultury a civilizace, a proto nelze podceňovat jeho význam a vlivnost. Priamova návštěva Achilleova stanu tak jednak dobře reflektuje to, čeho si dávní Řekové vážili a co považovali za ušlechtilé, jednak inspiruje k takovému chování, kdy spolu i nepřátelé mohou promluvit – žádat se o ohleduplnost – a kdy si jeden druhého dokáže vážit nehledě na to, že se oba obvykle nachází na opačných stranách bojiště.

Číst dále

Překlad: GO – Fyzická a duševní dokonalost


Jedině při snaze o fyzickou dokonalost může člověk dosáhnout duševní dokonalosti a skutečného osvícení. Filosofové a moudří muži starověké Hellady to věděli a kladli velký důraz na mužské ctnosti a estetiku. Zdravá mysl musí být obsažena ve zdravém těle.

Číst dále

Překlad: GO – Znovuzrozené Německo

Přečetl jsem „Znovuzrozené Německo“ od Hermanna Göringa a napadlo mě sepsat několik myšlenek, které s tím souvisí. Zaprvé a předně, kniha není příliš dlouhá, tudíž nebude žádnou velkou překážkou pro někoho, kdo není zrovna vášnivý čtenář. Navíc je to spíše osobní příběh než čistá ideologická práce, čímž je pro mě zajímavější, jelikož muži této doby byli do značné míry dalšími generacemi vyobrazování nespravedlivě. Tato konkrétní edice knihy zahrnuje také předmluvu, která garantuje pohled na Göringův život.

Číst dále

Více