Za Wotanovu slávu!
„Proč se toho lekáš? Ale s člověkem je to jako se stromem. Čím víc chce do výše a jasu, tím silněji tíhnou jeho kořeny do země dolů, do temna, do hlubin, do zla.“
Friedrich Nietzsche – Tak pravil Zarathustra
Vztah moudrosti, zármutku a šílenství ve Wotanově povaze
Někdy se říká, že vědění a moudrost s sebou přinášejí utrpení a zármutek, jindy se zase tvrdí, že je těžké rozlišit moudrého od blázna či šílence, neboť hranice mezi moudrostí a šílenstvím je přinejmenším nejasná a nezřetelná. Faktem je, že existuje evropské božstvo, které má ke všem těmto fenoménům velmi blízký vztah. Následující esej se zaměřuje právě na zkoumání povahy tohoto božstva v souvislosti se zkoumáním vztahů mezi moudrostí, zármutkem a šílenstvím.
Úvod
Wotan (Ódin, Hermés, Merkur…) má mnoho tváří, mnoho jmen. Jeho povaha je spjata s pestrou škálou různých jevů, například se smrtí, válkou, moudrostí, šílenstvím, lstivostí, vychytralostí, básnictvím. Obzvláště zajímavá je Wotanova schopnost snoubit v sobě rozporuplné, respektive to, co se zdá být rozporuplné. Wotan je charakteristický svým bažením po vědění. Nikdy nepohrdne možností dozvědět se něco nového, a kvůli vědění je dokonce ochoten přinášet oběti. Tak putuje za moudrostí a jeho hlad po ní nikdy nemizí.
Pokud ale zkoumáme moudrost, je důležité uvědomit si, na co poukazovali moudří z celého světa. Často lze totiž narazit na tvrzení, že moudrost je doprovázena zármutkem, melancholií a osaměním. I Wotan o tom ví své, neboť moudrost pro něho nepředstavuje nějaký okrajový zájem, nýbrž zájem stěžejní. Touhou po poznání je posedlý. Je nenasytný, pokud jde o vědění, a právě proto zná velmi dobře jeho hořkosladkou chuť. Ostatně i v Hávamálu na to upozorňuje:
Každý by měl
kus rozumu mít,
přec však ne přemíru.
Neboť srdce toho
je sotva šťastné,
kdo všechno vždy ví.
Každý by měl
kus rozumu mít,
přec však ne přemíru.
Kdo nezná
napřed svůj osud,
ten se spokojenou spí myslí.
Hávamál, strofa 55 – 56
Ilustrace Williama Collingwooda „The Stranger at the Door“/“Cizinec u dveří“
Moudrost nelze jednoznačně definovat a s jejím přisuzováním jednotlivým osobám je to teprve těžké. Je to složitější než například se statečností. Statečnost můžeme jednoduše přisoudit člověku, který vykonal statečný čin. Jen málokdo bude cítit potřebu odejmout status statečnosti člověku, který vběhl do hořícího domu, aby někoho zachránil. S moudrostí je to složitější. Co se některým zdá moudré, jiným zdá se hloupé. Na rozdíl od statečnosti je moudrost více názorová, a proto ji není lehké někomu přisoudit. Drtivá většina lidí se shodne na tom, co je statečné, ale jen málo lidí se shodne, pokud jde o to určit, co je a co není moudré.
Pouť osamělých
Pro zkoumání Wotanova vztahu k moudrosti bychom si měli uvědomit, že je rozdíl mezi tím jít po stezce, Číst dále
Vydal jsem knihu!
V podstatě vždycky jsem doufal, že jednou vydám nějakou vlastní knihu. Už pár let mám jednu rozepsanou. Měla by být rozsáhlá, tedy počítám, že bude mít pár set stran. Napsat takovou knihu stojí hodně energie a úsilí. Ačkoli píšu velmi rád, psaní takového díla nejde vždycky samo. Někdy z člověka inspirace a nadšení přímo vyzařuje, takže je schopen napsat desítky stránek za den, jindy stěží napíše odstavec (který později s velkou pravděpodobností stejně smaže). Jelikož se snažím dávat si na své knize záležet, přišlo mi celkem důležité vydat nějakou jinou knihu (menšího formátu) ještě před ní, abych zjistil, co vlastně takové vydání knihy obnáší, jak to chodí, na co je třeba dát si pozor a tak podobně.
K tomu jsem se rozhodl využít texty ze svých skladeb a své básně. Původně sice nebylo mým cílem vytvářet nějaké básnické sbírky, ale za pár let jsem nashromáždil více než 30 básní, a tak mě napadlo, že by mi mohly v tomto ohledu posloužit. Upravil jsem je, uspořádal a vydal je ve sbírce s názvem „Pohanskou krajinou„.
S výsledkem jsem spokojen. Je to parádní pocit vytvořit nějaké dílo. Mrzí mě jen jedna věc, a to je výsledná cena knihy, kterou zapříčinila moje potřeba vydat knihu s tvrdými deskami (cenu by například zvedly i stránky barevné, proto jsem sbírku upravil tak, aby žádné barvy, obrázky, loga a podobně neobsahovala). Díky měkkým deskám by byla sbírka výrazně levnější, ale musím zmínit, že pokud na knihách něco nesnáším, jsou to právě měkké desky. Přišlo mi tedy naprosto uhozené vydávat knížku s měkkými deskami, když je sám nesnáším.
Zpětně však musím uznat, že v případě vydání této básnické sbírky by bylo asi moudřejší ty měkké desky zvolit, neboť ty tvrdé se zjevně vyplatí spíše u rozsáhlejších děl (která teprve sepisuji). Samozřejmě se jedná o básnickou sbírku a já silně pochybuji, že se dneska vůbec nějaké básnické sbírky prodávají, takže to možná tak důležitou roli ani nehraje a já si o nějakém prodeji poezie žádné iluze nedělám.
Čas od času mi však někdo napíše něco v tom smyslu, že mi děkuje za překlady, které dělám, (nejčastěji ty od Varga Vikernese) a ptá se mě, zdali je možné mě nějak podpořit. Nikdy jsem nečekal, že bych si na těchto překladech něco vydělal, to jsem ani nechtěl.. Nebylo to a není to cílem. Cílem bylo a je vytvářet INSPIRACI pro ostatní. Co se týče podpory mojí snahy, nechci vytvářet nějaký donate systém a podobně. Vlastně se v tomto ohledu mohu zase já inspirovat Vargem, neboť i jeho se lidé ptají, zdali je možné jej podpořit. Varg je pak odkazuje na své s knihy s tím, že pokud jej někdo chce podpořit, nemusí mu posílat rovnou peníze, stačí, když si koupí jeho knihu.
I já bych to viděl podobně. Pokud mě někdo podpořit opravdu chce, budu mít radost, když si mou knihu (později snad knihy) zakoupí. Je to lepší než různé donate systémy, kde přispívající někam jen pošle peníze. Tady za to něco i dostane.
Dvě ukázky:
Linie v labyrintech
Každému koluje v žilách krev pohanská,
prastará jak svítání a soumrak,
dědictví Země, dar lidem od přírody
a k jejímu pochopení rudý klíč.
Od lovců mamutů po svit naší doby
táhne se pradávná linie.
Síla a moudrost, drahokamy tvořivé,
blyští se v propastech hlubokých.
Labyrinty spletité nutné je projít,
hory a bažiny tajemné,
podzemní cesty i hluboké lesy.
Tam vzácné skrývá se tajemství.
Narya
Utíkám tmou za bílým světlem,
Narya plane, jak oheň bohů.
Tajemný les otvírá náruč,
v bludiště zrádné teď vstoupit mohu.
Kameny hovoří jazykem dávným,
postava vznešená v stínech se skrývá.
Zvuky se tříští o kmeny stromů,
jeden zrak ze tmy ke mně se dívá.
Prsten probouzí plameny v duších,
z popela opět praoheň vzejde!
Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na hlavě diadém stříbrný.
Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na tváři úsměv vítězný.
Šaty jsou utkané z paprsků noci,
mocná dáma v nich havrany láká.
Srdcem prostoupí podivný pocit.
Patronka statečných hrdá a krásná,
v hrudi je síla a naděje svit.
Patronka moudrých rozhodí sítě,
chytá se ten, kdo nenašel klid.
Patronka odvážných hledá své dítě.
Prsten probouzí plameny v duších,
z popela opět praoheň vzejde!
Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na hlavě diadém stříbrný.
Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na tváři úsměv vítězný.
Sbírku básní můžete zakoupit ZDE.
Za případnou podporu děkuji!
Ruthar ze Svatoboru, listopad 2017
Genetické testy
Před několika stovkami let člověk nemohl říct nic proti „slovu Božímu„. Když něco tvrdila Bible, všichni tomu prostě museli věřit. Přít se, když to neznamenalo rovnou sebevraždu, bylo velmi nebezpečné a hrozilo vyloučení ze společnosti. Výsměch byl jistý. Perzekuce byla jistá.
Dnešní věda je „nové slovo Boží„, obzvláště co se týče DNA. Pokud je to v DNA a vědci (noví kněží) to pro nás mohou interpretovat tak či onak, pak proti tomu nemůžeme nijak argumentovat. Pokud například vzorek DNA dokáže, že jste byli bílí, zatímco jste ve skutečnosti byli černí, bude pro vás těžké přesvědčit své soukmenovce, že jste ve skutečnosti byli černí.
Chci říct: jak se můžete přít s DNA? Když věda mluví, Číst dále