Domů » Rozjímání » Příspěvky » Barbarství a civilizace

Barbarství a civilizace

„Cimmeřan se rozhlédl okolo sebe, znovu zmaten výbuchy zlomyslného

smíchu, které vyvolala Kothiáncova jízlivá poznámka.

Conan na této poznámce neshledával celkem nic veselého a žil v

civilizovaném světě příliš krátce na to, aby pochopil křivolaké myšlení

civilizovaných lidí. Ti jsou bezohlednější, méně čestní a proradnější

než kterýkoliv divoch. Civilizovaní lidé jsou totiž mnohem větší

hrubci a hulváti, protože vědí, že takoví v zásadě mohou být, aniž

hrozí nebezpečí, že jim za to někdo rozetne lebku.

Robert Erwin Howard

 

     Je velmi pravděpodobné, že dnešním civilizovaným lidem by mohl výše uvedený úryvek z díla Roberta Erwina Howarda připadat poněkud příkrý a brutální, přesto je však velmi výstižný, zejména pro naši civilizaci. Zamyslíme-li se nad podstatou takzvané civilizované společnosti a podstatou společnosti barbarské, můžeme zpozorovat jistě řadu rozsáhlých rozdílů, avšak pro následující řádky zůstaňme u příkladu, který Howard v tomto úryvku nastínil, neboť může dobře posloužit jako modelový příklad.

 

     Civilizovaní lidé svým způsobem jaksi automaticky ztrácejí určitou míru pocitu odpovědnosti za svá slova a činy. V zásadě se lze domýšlet, že je to samotný charakter civilizace, který lidi takto ovlivňuje, neboť různé civilizace vznikaly právě na místech, kde se střetávaly různé kultury, rasy, kmeny. A aby se mohli lidé rozdílných povahových a kulturních rysů na takových místech vůbec sžít, bylo nutné, aby civilizace ve své podstatě oplývala obrovskou schopností vytvářet kompromisy, pravidla, zákony a podobně, čímž si vytvořila svou vlastní atmosféru, kterou všichni civilizovaní vdechovali a brzy ji začali považovat za plně přirozenou, byť s přirozeností nemá vůbec nic společného.
(Zajímavostí může být také fakt, že když prorok Mohamed, jehož učení zprvu nebylo tak radikální, ale spíše mírné, přišel do Mekky, která právě v té době představovala civilizační uzel, kde všichni těžili z rozmanitosti a civilizačních pravidel, jež tam panovala, nikdo mu nevěnoval příliš pozornosti a jeho moralizování všechny spíše otravovalo.)   

     Paradoxně, jak je zmíněno v úryvku, právě tato atmosféra dělá z civilizovaných lidí mnohdy „hrubce a hulváty„, protože tito lidé si zvykli nebýt přímo odpovědní za svá slova a činy. Jistě si můžeme snadno představit konflikt dvou lidí – agresora a obránce – kteří svůj konflikt vyřeší jinak v rámci civilizované společnosti a jinak v rámci barbarské, přičemž nejdůležitější není vztah mezi agresorem a obráncem, ale na celé věci je nejdůležitější pohled okolní společnosti na řešení problému mezi agresorem a obráncem.

     Pakliže vás někdo v naší civilizované společnosti bude před ostatními lidmi například bezdůvodně urážet, možná si o něm přihlížející (pokud za něco stojí) udělají svůj vlastní negativní obrázek a tak nějak v duchu budou na vaší straně, avšak pokud byste takového agresora trochu propleskli, je poměrně pravděpodobné, že se dočkáte negativnějšího hodnocení než sám agresor. Mnoho lidí bude mít dojem, že vás agresor sice neměl urážet, ale zároveň budou kárat spíše vás, neboť jste si zjednali pořádek příliš „barbarským“ způsobem, který mezi „civilizované“ lidi nepatří.

     Ve společnosti takzvaných barbarů by však takové chování vůbec nemuselo býti odsouzeno, neboť barbaři by v rozuzlení takové záležitosti viděli spíše přirozené vyřízení účtů. Samozřejmě je důležité zmínit, že celá problematika se netýká řešení problémů pomocí násilí. Týká se vazby odpovědnosti jedince za jeho vlastní činy a pohledu okolní společnosti na právě tuto problematiku. A v pohledu barbarském je o hodně více přirozenosti než v pohledu civilizovaném.

     Jestliže v barbarské společnosti někde v hospodě začne jeden muž urážet druhého a špinit jeho čest, je možné, že mu ten druhý prostě přerazí nos nebo mu udělá nějaký ten monokl, ale pokud byl v právu, barbarská společnost s tím nebudeme mít problém. Nebude mít pocit, že byla porušena nějaká základní práva agresora nebo že měl být při konfliktu přítomen policista, právník nebo kněz. Ne. Jestliže se agresor choval jako „hulvát“ a dostal – lidově řečeno – přes držku, pak nad tím ostatní barbaři nad pivem řeknou asi jen něco jako: „Dobře mu tak! Tím je věc uzavřena a není třeba ji dál řešit.“

     Jak vidno, i na tomto příkladu můžeme dokonale vidět, že podstata společnosti barbarské je mnohem přirozenější, a tudíž mnohem zdravější, méně zkaženější a méně zdegenerovanější než podstata společnosti civilizované.

 

Ruthar