Domů » Rozjímání » Příspěvky » „Duchovní člověk“ v závoji iluzí

„Duchovní člověk“ v závoji iluzí

Velká řada lidí se v dnešní době zajímá o duchovno, resp. duchovní vývoj či různé duchovní cesty a způsoby života. Není na tom nic překvapivého. Naopak je poměrně logické, že povrchní a materialistická společnost, jež nás dennodenně krmí svými ideály, nenachází živnou půdu u všech jedinců. Někteří lidé jednoduše netouží pouze po penězích, luxusních automobilech či vilách s heliportem. Někteří lidé nevidí úspěch ve slávě, v množství vysokoškolských titulů či ve vedení úspěšné firmy.

Čím dál tím častěji se objevují jedinci inklinující spíše k duchovním hodnotám. Hledají, zajímají se, pročítají si literaturu zabývající se duchovnem. Mění svůj životní styl, vyhledávají podobně smýšlející lidi či různá společenství. Výrazně se staví na stranu klidu, míru, tolerance a pochopení.

 

Je snad něco špatného na tom, že se někdo zabývá duchovními cestami a hodnotami? Rozhodně ne.

Je snad něco špatného na formě, která onen soudobý „duchovní“ trend charakterizuje? Rozhodně ano.

Je pozoruhodné, že se lidé, kteří s duchem tohoto trendu ladí, většinou původně nějakými duchovními hodnotami vůbec nezabývali. Nevedla je k tomu rodina, nevedla je k tomu škola, nevedla je k tomu společnost. Touhu po duchovní stravě v nich vyvolali například jiní jedinci či životní zkušenost. A tak se ze zaslepeného či nevědomého stává člověk probuzený, uvědomělý. Způsob jeho růstu lze téměř generalizovat.

Zapomene, co věděl, utíká do knihovny, kde si půjčí ta nejprofláknutější díla, v nichž se dočte o důležitosti přítomného okamžiku, pozitivního vnímání (a myšlení) a zákonu přitažlivosti, díky kterému vám vesmír dá přesně to, co chcete. Následují další a další knihy, které tyto informace rozvádějí. Co na tom, že další literatura z této oblasti nenabízí nic nového a jen stále dokola omílá to samé. Na tom těm „hledajícím“ nezáleží. Hlavně když je autorem někdo na první pohled harmonický, chápavý a mírumilovný.

A najednou tu jsou skupiny duchovně „probuzených“ lidí, kteří si navzájem vzdávají respekt za to, jak „oduchovnělé“ životy žijí. Přijdete-li však mezi ně v černém oblečení, patrně se jim to nebude příliš zamlouvat. Vždyť černá je barva temnoty! Takže pokud budete chtít zapadnout, musíte mít něco dostatečně pestrého, jinak je jasné, že nejste příliš duchovní bytostí!

 

Na celé věci je závadné především to, že ona vadná forma vlastně zasahuje i do obsahu. A to nezanedbatelně.

 

Abyste si získali respekt „probuzených„, musíte jako „probuzení“ vypadat. Nejde jen o to se tvářit mile. Potřebujete sdílet jejich hodnoty i názory. Musíte být chápaví, naslouchaví, bezmezně tolerantní, mírumilovní, odpouštějící, láskyplní vůči všemu. Musíte cítit lítost. Musíte vědět, co je to slitování.

Pokud se takto nejevíte, musíte se rozhodně ještě mnohému naučit! Tohle jsou totiž ty jediné správné vlastnosti skutečně moudrých bytostí! Takže pokud je postrádáte, nepatříte k nim!

 

Teď ale konec legrace, ironie a sarkasmu.

 

Moudrým se nestanete, pokud přečtete všechny knihy z regálu s nápisem „Duchovno/Esoterika“. Lidské vědění je naplněno vším, co člověk kdy zažil, vnímal, cítil. A nejdůležitější je probudit v sobě samém sílu tvořivého ducha. To znamená – nalézt odvahu vytvářet vlastní představy o světě a jeho fungování. Tvořit vlastní hodnoty. V tom dlí síla ducha!

Ansuz

Moudrý člověk není ten, který ladí s duchovním trendem dnešní doby. Takový je totiž jen dalším zaslepencem, který pouze zhltal nějaké informace, ale ani mu nestálo za námahu podrobit je kritice.

Největší iluzí je myslet si, že moudrosti dosáhnete přečtením knížek, které někdo za moudré považuje. I kdybyste jich přečetli desítky, moudrého člověka to z vás neudělá. Moudrost se rodí. Vyrůstá z kořenů vědění, jaké o světě máte. Pokud chcete být moudří, nestačí číst „duchovní“ knížky. Potřebujete mnohem širší úhel pohledu. Musíte nahlédnout i do jiných „oborů„.

Je zajímavé, že pokud se lidí, jež se pohybují v oblasti duchovna, zeptáte, jakou čtou literaturu, vyjmenují vám seznam knih, které sdílí společný štítek „esoterika/duchovno“. Jiné knihy je prakticky NEZAJÍMAJÍ. A v tom vězí celý problém. Vytvářejí si pohledy na svět pouze na základě esoterických hodnot. Jiné „vědění“ o světě ignorují.

 

Moderní „duchovní člověk“ se již nevymezuje jako Čech, Evropan či běloch. Mnohem bližší je mu výraz „pozemšťan“. Snaží se na svět nahlížet „vesmírným“ pohledem, a tím pádem se mu zdá, že jakékoli rozdělování lidstva není zapotřebí. V tom vidí pouze malichernost, malost, z duchovního hlediska nesmyslnost. Ve své „moudré“ mysli vidí nutnost nahlížet na vše makroskopicky: „To je přeci ta „oduchovnělost“! To je ta pravá moudrost! To je ona pověstná velikost ducha! Povznést se nad ty všechny malichernosti a dívat se z „boží“ perspektivy na svět!

Hlavně je to ale blbost.

Nesmíme zapomínat na paralely mezi makrokosmem a mikrokosmem. Vždy ale musíme hledat rovnováhu. Nelze se na svět dívat pouze z makroskopického hlediska, přehlédli bychom totiž mnohé, jež má být spatřeno.

Proto si nemyslete, že z „vesmírného“ hlediska nezáleží na vašem národě či rase. Váš národ i rasa v sobě nesou dědictví a poselství, které bychom neměli zahazovat už jen z pouhé ÚCTY k životu a smrti. To, že jste příslušníkem nějakého národa a rasy, je nezanedbatelným faktorem vaší existence, stejně tak jako lidská „schrána“, kterou „obývá“ vaše duše.

Každý člověk cítí potřebu respektovat své tělo. Vnitřně chápe důležitost těla pro svou existenci v tomto světě. S národy a rasami je to podobné. Proč by se někdo neměl vymezovat jako Čech, Evropan či běloch? Proč by mělo být správné považovat se „pouze“ za „pozemšťana“?

K nejkrásnějším jevům tohoto světa patří rozmanitost.

Nikdo by se neměl stydět za svůj národ nebo za svou rasu, kulturu, krajinou, kterou obývá.

Myslíte si, že vaše země, národ či rasa nestojí za záchranu? Myslíte si, že bojovat za tyto ideály je z duchovního hlediska malicherné a bezvýznamné, protože „všichni jsme pozemšťané“?

Tak to zkuste vysvětlit těm, kteří za tyto ideály pokládali životy, abyste tu vy – jejich potomci – mohli vést své „oduchovnělé“ životy.

 

Sílu!
Ruthar