Domů » Rozjímání » Příspěvky » Přírodou a životem k čistému lidství

Přírodou a životem k čistému lidství

     Jedná se o úryvek z knihy „Přírodou a životem k čistému lidství“ od Miloše Seiferta vydané roku 1920 v Praze. Ačkoli byla kniha určená pro čtenáře zabývající se junáctvím či zálesáctvím, uvedená kapitola obsahuje řadu zajímavých myšlenek, jež se týkají morálky a její problematiky.

Cením si junáctví hlavně z této stránky. Bylo nám svatým zjevením pohanství pračlověka a divochů, a pohanství starých Slovanů, když jsme prožili několik let táboření, jež dalo nám naslouchati tichým hlasům přírody, jež rozechvějí nitrem. Tehdy jsme pochopili hřích středověku, který pod heslem křesťanství stvořil všechnu faleš morálky. Poctivá a čistá morálka je ta, která našla krásu v tom, co dává život, třebas ten nejprimitivnější život. Neboť život sám je největší tajemství, mysterium, kterému se třeba blížit s posvátnou úctou. A život je všude v přírodě, i Země má svůj život a klad. Poznání, že prýštíme z jejího lůna jako rostlinky ze země a prvoci z vody, vrací nám původní vztah k ní, který jest jednoduchý, prostý, přirozený. Je skoro škoda tu vyslovit slovo morálka, ale – pominu-li mlčením a zapomenutím všechno pokálení svatého a krásného lidskými zvrácenostmi – neznám na druhé straně vyššího štěstí člověka, než když objevil v sobě a v plemeni lidském mravní hluboké příčiny a důsledky, jež osobnost jeho dovedly vyhraniti v průzračný křišťál blízký božství. Morálka sama o sobě neexistuje. Když jsme sestavovali junácký zákon a přemýšleli o něm, poznali jsme, že začíná nejobyčejnějšími funkcemi tělesnými, principy zdraví a činnosti lidské vůbec, ale že končí náboženstvím. Mohli bychom náboženské prvky hledati v jeho úctě k tělu, jež přece zahrnuje obyčejné požadavky zdravovědy, které vykládá dnes lecjaká suchopárná věda, ale na druhé straně i kult nahoty a všeliké krásy, jako v jeho pojmu spravedlnosti, který znamená přilnutí k vlastní hroudě, kde jsi se zrodil a vnáší do morálky vlastenectví, jež se dnes opravdu ve skutečnosti zase stává kusem náboženství.

DCIM100MEDIA

Jako není v pravdě morálky samé o sobě (lituje těch, kterým stačí k životu nějaká „pouhá morálka“), tak není také mravních zákonů samotných. Teď po práci, kterou jsem si dal se studiem mravouky, přišel jsem k neobyčejnému poznání, za něž vděčím osudu, že mne k němu přivedl: že přemýšlení o mravním řádu lidského života je snad tím nejkrásnějším, nejvděčnějším studiem, jaké může býti – a zatracuji církve, které nás od malička zbavovaly rozkoše tohoto poznání. A také myslím, že studium morálky patří až do věku hodně pozdního. Nuže, k čemu jsem došel? K názoru, že není mravních zákonů v obvyklém slova smyslu, aby se daly seřaditi do paragrafů a číslovat, ba že vyložit jeden, znamená přijít na všecky. Je to okruh stále uzavřený a do sebe se vracející, není jediného pravidla správného žití, jež by nebylo již celým mravním řádem. Každý mravní příkaz zahrnuje již všechny ostatní. Mravnost, jež je důsledná, (a jaká je to mravnost, není-li důsledná?), nezná kompromisů, vytáček, vymezení a okolností, ona znamená celý život člověka v duchu jejím, nemůže nalézti úchylek a omluv. A život je zase víc než mravnost – je to životospráva i náboženství. Proto je vlastně mravnost jen jedna a je to mravnost přirozená. V jejím duchu sestaven je junácký zákon.

Junácký zákon je smyslem junáctví. Je to způsob nazíraný na život, je to hledání vyšších principů v něm, on vyjadřuje skutečně náš světový názor, on ukazuje naše vzdělání. Podle toho, jaký kdo je, tak pochopí ten zákon. Nemůže proto nikdy býti dogmatem. Nechceme, aby se mu někdo učil nazpaměť. Naopak, každý jednotlivec a posléze i každý družina jako hrstka stejně cítících – a jaká obrovská psychická a rozumová síla je v několika jednotlivcích dobře si rozumějících! – musí v něm hledati smysl vyšší, jednotící, který jim vrhne světlo na jednotlivá hesla a příkazy. Srdcem i rozumem musí býti tento zákon pochopen, má-li býti pravdou vžitou v duši junákově a má-li býti každému v jeho jednání vůdcem. Říci se to dá různě, ale v podstatě musíme trvati na týchž zásadách. Měnit se tento zákon nemůže, aby snad měl býti ulehčen. Ale možno jej jasněji a jasněji vyložit a nalézt lepší výhled.

Konečně, jedná se nám o více než o zvláštní předpisy a praktiky. V tom není podstata mravnosti, nýbrž ve vůli dobře činiti, jež neustále nachází zákony pro svá vlastní poznání. Zákony mravní získávají ceny teprve životem a nedají se nikdy dosti přesně ohraničiti. Za to právě na tom záleží, v pravý okamžik najíti celou mravní sílu svou. Proto vůdce a každý vychovatel své svěřence vychová jen tím, že v daný moment soustředí všechnu sílu svého poučování a svého vlivu, aby vzbudil vážnost osobní zodpovědnosti a vyvolal v junákovi jeho vlastní vůli pro vyplnění zákona mravního, aby ukázal svou osobní schopnost a cenu, a hrál mužnou úlohu ve službě lidství. Tak vychovává se charakter.

DCIM100MEDIA

Junácký zákon, jak jej v dalším uvádíme, byl sestaven od Setona pro „Zálesáckou ligu“, nicméně nehodil se nám v plném znění, takže jej tuto předkládáme k přemýšlení opravený a doplněný, jak nám kázalo vlastní naše svědomí. Zní takto:

  • Síla                   – Odvaha – Skromnost – Poslušnost vlastního svědomí

 

  • Krása               – Čistota – Úcta k tělu – Zkrásnění svého prostředí

 

  • Pravda             – Čestnost – Poctivost – Úcta k mysteriím života a vesmíru

 

  • Láska               – Bratrství – Obětavost – Radost ze života a z práce