Domů » Rozjímání » Rozjímání blízké psychologii – část 1. – úvod

Rozjímání blízké psychologii – část 1. – úvod

Občas se v médiích objevují zprávy o tom, že (řekněme) v euroamerické společnosti vzrůstá počet lidí s duševními poruchami a také spotřeba antidepresiv. V Česku navíc údajně chybí mnoho psychologů a lidé čekají dlouho, než se k nějakému odborníkovi dostanou.

Je jasné, že ve společnosti se vždy nacházeli lidé s duševními potížemi, ale nabízí se otázka, proč v současném světě jejich počet tak rychle roste. Odborníci na takový dotaz mohou jistě podrobně odpovědět, ale pro další řádky postačí, když zmíním několik jevů, které se – dle mého názoru – na celé problematice značně a celkem logicky podílí.

Příčiny problémů

Domnívám se, že silným faktorem je podoba dnešní civilizace a života. Jistě, různé druhy duševních onemocnění se objevovaly vždycky, to se dá celkem bez diskuze prohlásit, ale už jen skutečnost, že nyní roste počet lidí trpících duševními poruchami, svědčí o tom, že je potřeba zkoumat podobu dnešní doby (civilizaci, společnost, životní styl, kulturu), abychom si mohli dát věci do souvislostí a vzájemných vztahů.

Rozjímání blízké psychologii - část 1. - úvod

Svou nezanedbatelnou úlohu sehrává dnes již takřka všudypřítomný internet a s ním záplava informací (většinou ne příliš povzbudivého charakteru). Skrze chytré telefony se lidé pohybují ve světě internetu téměř neustále, přičemž celý tento problém ještě zveličuje existence sociálních sítí.

Není ani zapotřebí zmiňovat se o fenoménu internetových diskuzí, kde jsou lidé různých názorů schopni hádat se celé hodiny a konfrontovat se s názory jinak smýšlejících lidí, aniž by si uvědomili, že touto činností oponenta v drtivé většině případů stejně nepřesvědčí o své pravdě. Je sice možné vyzdvihnout určitou smysluplnost specializovaných internetových fór, kde lidé diskutují (obvykle mnohem slušněji) o konkrétní problematice (hudba, historie, duchovno…) a vede-li či kontroluje-li fórum někdo zodpovědný, může jeho chod vypadat i poměrně odborně a profesionálně, ovšem nic z toho neplatí pro internetové diskuze pod články zpravodajských webů či v komentářích na různých sociálních sítích.

Dalším významným faktorem je také historicky neobvyklý stav naší civilizace. Můžeme být rádi, že mezi evropskými národy už po celá desetiletí nedošlo k žádným válkám rozsáhlejší povahy, jichž bylo v minulosti plno. Můžeme si vážit míru a být za něj vděčni, avšak měli bychom mít v tomto ohledu na paměti také slova moudrého stoického filosofa Epiktéta:

Den co den měj na mysli smrt, vyhnanství a vůbec všechno, co se zdá hrozné, ale nejvíce ze všeho smrt! A nikdy nebudeš ani na nic nízkého pomýšlet, ani po ničem příliš toužit.

Epiktétos těmito slovy v podstatě také upozorňuje na důležitost základních hodnot, od nichž se pozornost člověka vzdaluje, neuvědomuje-li si jejich možnou pomíjivost. Jinými slovy: můžeme si vážit současného míru (obzvlášť v časech, kdy existují zbraně schopné zabíjet lidi po milionech) a blahobytu, ale současně musíme chápat, že přítomnost obojího se svým způsobem podílí na vzdalování se od původních hodnot, což pak přímo ovlivňuje náš způsob myšlení a vnímání okolního světa.

Naše evropská kultura měla od pradávna své náboženské systémy, později také filosofii a různé filosofické směry. Nástup křesťanství původním duchovním dědictvím otřásl a zdiskreditoval jej, avšak křesťanské náboženství zase v průběhu času znevažovalo samo sebe, tudíž se dnes většina lidí (obzvlášť v naší zemi) hlásí k ateismu. Ve skutečnosti se ve většině případů o ryzí ateismus pravděpodobně nejedná, neboť lidé mají často nějakou intuitivní víru v cosi jako posmrtný život, různé zásahy shůry, znamení a podobně, nicméně nejde o nějakou systémovou „víru“ ani skutečné duchovní koncepce. Jde spíše o ozvěny/projevy duchovní přirozenosti (fysis) člověka. Ovšem absence přirozeného duchovna v naší společnosti a přítomnost „víry“ v ateismus, zcela logicky a vlastně i zákonitě musí nést značný podíl na vzniku duševního (i duchovního) prázdna, jež se pak teoreticky může projevovat i vznikem některých duševních poruch (více viz. v III. části eseje).

Nerad bych problematiku duševních onemocnění nějakým způsobem zlehčoval, ale nelze si nevšimnout nálepkování a pojmenovávání, k němuž se moderní vědci a média rádi uchylují. Takřka všechno má dnes svůj odborný název, přičemž platí, že jde mnohdy o názvy v podstatě diagnostické. Svým způsobem se tím stírají rozdíly v odchylkách od něčeho, co (snad) lze považovat za normu, a tím pádem se dá uvažovat i tom, že se počet diagnóz zvyšuje. Není tedy tak trochu možné, že je širší výskyt duševních onemocnění v dnešním světě způsoben mimo jiné i zvýšeným počtem takových nálepek?

Rozjímání blízké psychologii - část 1. - úvod

S tím souvisí například i jednoduché škatulkování lidí podle generací, k nimž náleží, a podle toho, co má být pro takové generace „typické“ a „charakteristické„. Potřebu třídit populaci dle generací a na základě toho pak lidem narozeným v daném období podsouvat určité názory, hodnoty i životní cíle a banalizovat tak člověka jako individuum jsem zaregistroval teprve před několika lety a, byť nechci být dogmatický ani zavádějící, brzy jsem nabyl dojmu, že jde o jeden z těch nesmyslných západních trendů, který má ve světě médií vysokou životnost a bez něhož bychom se klidně obešli.

Existují ještě mnohé faktory, které celému problému mohou značnou měrou přispívat, avšak tato esej si neklade za cíl je zde všechny uvádět a rozjímat nad nimi. Je zapotřebí zamyslet se nad tím, kam se může naše společnost ubírat, půjde-li to s ní takto dál.

Ruthar, podzim 2019

Poznámka: Tento text je pouhým rozjímáním a rozjímání má rozněcovat. Obsah článku (resp. závěrečných doporučení ve III. části) je jen tipem, který by snad, dle mého názoru, mohl zlepšit psychický stav většiny lidí ve společnosti z dlouhodobějšího hlediska, a současně posloužit jako prevence vzniku obtížnějších a složitějších psychických problémů. Nejedná se však v  žádném případě o odborné rady. V případě potřeby je samozřejmě nutné vyhledat odbornou pomoc.
Esej si neklade za cíl kritizovat odbornou veřejnost zmíněných oborů. Ve skutečnosti se zaobírá nástinem budoucích časů, tak jako celá řada zdejších úvah týkajících se zase jiných témat (technologie, historie, kultura, náboženství, hudba…).