Domů » Rozjímání

Zamyšlení

Svatobor – Hudební projekt

O Svatoboru

Svatobor“ je sólový hudební projekt pohybující se na rozmezí několika různých žánrů. Účelem hudby, v níž se objevují zejména metalové, folkové a ambientní prvky, je vytvoření atmosférického celku, který má svým působením nabídnout prostor představivosti.MLHA - ROZSAH

Z holistického hlediska je pro Svatobor naprosto klíčový důraz na fantazii a na vnímání atmosféry, neboť jak duchem jednotlivých skladeb, tak duchem celých alb jsou představy a obrazy ze srdce Evropy, které se otiskly v čase i přírodě samotné a nikdy zcela nevymizely.

Číst dále

Vydal jsem knihu!

V podstatě vždycky jsem doufal, že jednou vydám nějakou vlastní knihu. Už pár let mám jednu rozepsanou. Měla by být rozsáhlá, tedy počítám, že bude mít pár set stran. Napsat takovou knihu stojí hodně energie a úsilí. Ačkoli píšu velmi rád, psaní takového díla nejde vždycky samo. Někdy z člověka inspirace a nadšení přímo vyzařuje, takže je schopen napsat desítky stránek za den, jindy stěží napíše odstavec (který později s velkou pravděpodobností stejně smaže). Jelikož se snažím dávat si na své knize záležet, přišlo mi celkem důležité vydat nějakou jinou knihu (menšího formátu) ještě před ní, abych zjistil, co vlastně takové vydání knihy obnáší, jak to chodí, na co je třeba dát si pozor a tak podobně.

K tomu jsem se rozhodl využít texty ze svých skladeb a své básně. Původně sice nebylo mým cílem vytvářet nějaké básnické sbírky, ale za pár let jsem nashromáždil více než 30 básní, a tak mě napadlo, že by mi mohly v tomto ohledu posloužit. Upravil jsem je, uspořádal a vydal je ve sbírce s názvem „Pohanskou krajinou„.

S výsledkem jsem spokojen. Je to parádní pocit vytvořit nějaké dílo. Mrzí mě jen jedna věc, a to je výsledná cena knihy, kterou zapříčinila moje potřeba vydat knihu s tvrdými deskami (cenu by například zvedly i stránky barevné, proto jsem sbírku upravil tak, aby žádné barvy, obrázky, loga a podobně neobsahovala). Díky měkkým deskám by byla sbírka výrazně levnější, ale musím zmínit, že pokud na knihách něco nesnáším, jsou to právě měkké desky. Přišlo mi tedy naprosto uhozené vydávat knížku s měkkými deskami, když je sám nesnáším.

Zpětně však musím uznat, že v případě vydání této básnické sbírky by bylo asi moudřejší ty měkké desky zvolit, neboť ty tvrdé se zjevně vyplatí spíše u rozsáhlejších děl (která teprve sepisuji). Samozřejmě se jedná o básnickou sbírku a já silně pochybuji, že se dneska vůbec nějaké básnické sbírky prodávají, takže to možná tak důležitou roli ani nehraje a já si o nějakém prodeji poezie žádné iluze nedělám.

Čas od času mi však někdo napíše něco v tom smyslu, že mi děkuje za překlady, které dělám, (nejčastěji ty od Varga Vikernese) a ptá se mě, zdali je možné mě nějak podpořit. Nikdy jsem nečekal, že bych si na těchto překladech něco vydělal, to jsem ani nechtěl.. Nebylo to a není to cílem. Cílem bylo a je vytvářet INSPIRACI pro ostatní. Co se týče podpory mojí snahy,  nechci vytvářet nějaký donate systém a podobně. Vlastně se v tomto ohledu mohu zase já inspirovat Vargem, neboť i jeho se lidé ptají, zdali je možné jej podpořit. Varg je pak odkazuje na své s knihy s tím, že pokud jej někdo chce podpořit, nemusí mu posílat rovnou peníze, stačí, když si koupí jeho knihu.

I já bych to viděl podobně. Pokud mě někdo podpořit opravdu chce, budu mít radost, když si mou knihu (později snad knihy) zakoupí. Je to lepší než různé donate systémy, kde přispívající někam jen pošle peníze. Tady za to něco i dostane.

 

Dvě ukázky:

Linie v labyrintech

Každému koluje v žilách krev pohanská,
prastará jak svítání a soumrak,
dědictví Země, dar lidem od přírody
a k jejímu pochopení rudý klíč.

Od lovců mamutů po svit naší doby
táhne se pradávná linie.
Síla a moudrost, drahokamy tvořivé,
blyští se v propastech hlubokých.

Labyrinty spletité nutné je projít,
hory a bažiny tajemné,
podzemní cesty i hluboké lesy.
Tam vzácné skrývá se tajemství.

 

Narya

Utíkám tmou za bílým světlem,
Narya plane, jak oheň bohů.
Tajemný les otvírá náruč,
v bludiště zrádné teď vstoupit mohu.

Kameny hovoří jazykem dávným,
postava vznešená v stínech se skrývá.
Zvuky se tříští o kmeny stromů,
jeden zrak ze tmy ke mně se dívá.

Prsten probouzí plameny v duších,
z popela opět praoheň vzejde!

Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na hlavě diadém stříbrný.
Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na tváři úsměv vítězný.

Šaty jsou utkané z paprsků noci,
mocná dáma v nich havrany láká.
Srdcem prostoupí podivný pocit.
Patronka statečných hrdá a krásná,
v hrudi je síla a naděje svit.
Patronka moudrých rozhodí sítě,
chytá se ten, kdo nenašel klid.
Patronka odvážných hledá své dítě.

Prsten probouzí plameny v duších,
z popela opět praoheň vzejde!

Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na hlavě diadém stříbrný.
Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na tváři úsměv vítězný.

 

 

Sbírku básní můžete zakoupit ZDE.

Za případnou podporu děkuji!

Ruthar ze Svatoboru, listopad 2017

 

 

 

 

 

 

 

Genetické testy

Před několika stovkami let člověk nemohl říct nic proti „slovu Božímu„. Když něco tvrdila Bible, všichni tomu prostě museli věřit. Přít se, když to neznamenalo rovnou sebevraždu, bylo velmi nebezpečné a hrozilo vyloučení ze společnosti. Výsměch byl jistý. Perzekuce byla jistá.

Dnešní věda je „nové slovo Boží„, obzvláště co se týče DNA. Pokud je to v DNA a vědci (noví kněží) to pro nás mohou interpretovat tak či onak, pak proti tomu nemůžeme nijak argumentovat. Pokud například vzorek DNA dokáže, že jste byli bílí, zatímco jste ve skutečnosti byli černí, bude pro vás těžké přesvědčit své soukmenovce, že jste ve skutečnosti byli černí.

Chci říct: jak se můžete přít s DNA? Když věda mluví, Číst dále

Genetika, předkové, věda…

     Dnešní věda má velmi široké možnosti.Například v oblasti oboru genetiky lidem nabízí rozbory jejich DNA k různým účelům. Tyto rozbory mohou sloužit k vytvoření ideálního stravovacího plánu nebo k ověření otcovství či k celé řadě jiných účelů. Jedním z nich je třeba možnost zjistit, odkud pocházeli předkové určitého jedince. Taková možnost jistě osloví mnohé vlastence a také každého, kdo se zajímá o své kořeny a o historii.

     Zdánlivě by se mohlo zdát, že tento vědní obor umožňuje upevnit vztah daného jedince k jeho národu, kultuře, rase či půdě, ale kdo dnes může tvrdit, že by právě na tyto hodnoty kladla současná věda důraz?

     Podíváme-li se na internetové články, které se této problematiky týkají, zjistíme, že mnohé z nich jsou psané vyloženě účelově a určitě ne tak, aby zmíněné hodnoty podporovaly. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Tyto články „postavené“ na genetice většinou tvrdí, že naši předkové pocházeli z úplně jiných krajů, než předpokládáme, (např.) že skoro nikdo nemá právo zvát se Čechem, protože jím nikdo fakticky „čistě“ není a tak podobně…

Účel je jasný: definitivně podrýt vztah jedince k jeho národu, rase, Číst dále

Barbarství a civilizace

„Cimmeřan se rozhlédl okolo sebe, znovu zmaten výbuchy zlomyslného

smíchu, které vyvolala Kothiáncova jízlivá poznámka.

Conan na této poznámce neshledával celkem nic veselého a žil v

civilizovaném světě příliš krátce na to, aby pochopil křivolaké myšlení

civilizovaných lidí. Ti jsou bezohlednější, méně čestní a proradnější

než kterýkoliv divoch. Civilizovaní lidé jsou totiž mnohem větší

hrubci a hulváti, protože vědí, že takoví v zásadě mohou být, aniž

hrozí nebezpečí, že jim za to někdo rozetne lebku.

Robert Erwin Howard

 

     Je velmi pravděpodobné, že dnešním civilizovaným lidem by mohl výše uvedený úryvek z díla Roberta Erwina Howarda připadat poněkud příkrý a brutální, přesto je však velmi výstižný, zejména pro naši civilizaci. Zamyslíme-li se nad podstatou takzvané civilizované společnosti a podstatou společnosti barbarské, můžeme zpozorovat jistě řadu rozsáhlých rozdílů, avšak pro následující řádky zůstaňme u příkladu, který Howard v tomto úryvku nastínil Číst dále

Pochoduj, nebo zemři!

Ódin, Sigurd, Brynhild a Tolkien

Sigurd & Brynhild (a Ódin)

Otcův Ódin si zachoval starobylý charakter postavy, která shromažďuje ve Valhalle své „vyvolené”, aby mu stáli po bohu při Ragnaröku; v Písni o Vöslunzích se staví proti Sigurdovu otci, Sigmundovi, v poslední bitvě ho odzbrojí, takže Sigurd, je zabit. Severské legendární pojetí má za to, že Ódin, nespolehlivý, obojetný a zlomyslný, který baží po svárech mezi příbuznými, staví se vposledku proti svým oblíbencům a potírá ty, které vyzdvihoval, že tento Ódin má pro své jednání důvod: potřebuje mít své nejbližší, své favority ve Valhalle v den Ragnaröku.

Ale z neobvykle složitého souboru představ, které obklopují Ódina v severském dávnověku – nasvědčujících o mnoha vrstvách proměnlivých přesvědčení a symbolických významů – v otcově díle vyvstává bůh, která má jen málo společného se zákeřným, zlověstným a neuchopitelným božstvem starobylých textů: bohem války, pánem Valkýr; bohem vyvolávajícím šílenství, zasvěcencem, pánem šibenice; bohem, jenž obětoval sám sebe, mistrem obscénních čar, inspirátorem básníků, schopným měnit podobu, jednookým starcem, nespolehlivým přítelem, obětí Vlka v Poslední den. Je spíš tím, kdo je „obtížen věděním” a putuje v „předtuše běd”, Číst dále

Trpaslíci v severské mytologii a Nibelungové

V Nibelungenlied je poklad spojen se skřetem (trpaslíkem) a s jeskyní v hoře. Jaký význam mají trpaslíci – dvergové [dwarves]?

V severské mytologii se v mytologických básních Eddy i v pojednání Snorriho Sturlusona střetáme s mnoha roztroušenými zmínkami a poznámkami o menších bytostech nesmírně bohatého a rozmanitého pohanského nadpřirozeného světa. Všechno dohromady je to nepřehledné; kdysi bezesporu existoval celý svět představ o těchto bytostech, který je nyní téměř úplně ztracen. Pokud však nezapomeneme, že Snorri psal ve třináctém století a za ním se táhnou staletí nezaznamenaných, rozmanitých a proměnlivých představ, můžeme si všimnou toho, co říká, totiž, že existují světlí álfové, Ljósálfar, a temní álfové, Dökkálfar. Světlí álfové sídlí na skvostném místě nazývaném Álfheimr (domov álfů, svět álfů), ale temní álfové „bydlí v zemi a ti se od nich [světlých álfů] odlišují vzhledem a ještě více povahou. Světlí álfové jsou na pohled jasnější než slunce, kdežto temní álfové jsou černější než smola.”

Pokud to nyní můžeme posoudit, mezi skandinávskými temnými álfy, černými jako smola a žijícími pod zemí, a Dvergar, dvergy [dwarves]*, se zdá být malý rozdíl; Snorri dokonce, a ne jednou, mluví o dvergách jako o obyvatelích Svartálfaheimu, země černých** álfů. Dverg Andvari, původní vlastník Fáfniho pokladu, podle Snorriho bydlel v zemi černých álfů: tam přechovával svůj poklad ve skále a tam ho polapil Loki.

Můžeme se stručně zmínit o charakteristických rysech dvergů ve staré severské literatuře. Jsou především mistrní řemeslníci, tvůrci úžasných pokladů a podivuhodných zbraní. Ty nejproslulejší předměty v severských mýtech byly vyrobeny dvergy: Ódinův oštěp Gungni, Thórovo kladivo Mjölni a Skíðblaðnir, loď boha Freye, která unesla všechny bohy, ale byla vyrobena tak důmyslně, že ji bylo možné složit jako šátek a uložit do váčku.

Dvergové vždycky žili pod zemí nebo ve skalách (ozvěně se říkalo dverg-mál, řeč dvergů) a měli obrovské znalosti. Pokud je venku zastihl východ slunce, zkameněli. V Eddě je báseň Alvíssmál [Píseň o Alvísovi], ve které bůh Thór klade mnoho otázek dvergovi Alvísovi („Vše-moudrému”); Thór ho nutil odpovídat na otázky tak dlouho, až vyšlo slunce. Báseň končí Thórovým zvoláním: „Dvergu, jsi upii dagaðr”, „jsi zadněný” [dayed-up], dostihlo tě slunce.***

Myšlenkový sled, který z tohoto všeho vyplývá, vede k jasnému závěru. Temní álfové, černí jako smola, a dvergové, v severské mytologii úzce spříznění, pokud ne totožní, strážci pokladů v jeskyních a skalách; Alberich a Andvari; původ jména Nibelungů související se slovy pro „tmu”; Hagenův „álfský” zrod jeho temná postava připomínající trolla v Sáze o Þiðrikovi. Podle této teorie byli Nibelungové původně právě toto: bytosti tmy, temní álfové nebo dvergové, a Siegfried/Sigurd jim uloupil jejich velký poklad.

 

*          Český překlad Snorriho Eddy používá důsledně výrazu „skřítek” – pozn. red.

**        Christopher Tolkien i zde používá spojení „temní elfové”, přestože originální názvy, jež cituje, se liší: Dökkalfár vs. Svartálfar(heimr); opět se držíme znění českého překladu Snorriho                       Eddy – pozn. red.

***      V českém překladu „Skřítku (…) příchod tě překvapil dne” – pozn. red.

 

Zdroj: J. R. R. Tolkien – Legenda o Sigurdovi a Gudrún (Editor Christopher Tolkien)

Češi – největší rasisté ze všech

V posledních letech každý z nás jistě zaregistroval, jak nás různé průzkumy a studie informují o tom, jací jsme my Češi rasisté.
Co na to říct?
Díky!

     Ačkoli se média snaží pomocí výsledků těchto průzkumů ovlivňovat naše mínění o sobě a podsouvat nám pocit studu a viny, který bychom asi měli cítit, skutečnost je taková, že za výsledky v těchto a podobných průzkumech můžeme být vděční. Vnímání pojmu „rasismus“ se totiž natolik změnilo, že jej dnes už nelze považovat čistě za termín, kterým se označuje nenávist či negativní předsudky vůči jiné rase. Média s termínem čarovala tak násilně, až se stal v podstatě nepoužitelným, neboť nemá žádnou vypovídající hodnotu. Většina lidí totiž prohlédla tuto mediální hru a dobře si uvědomuje, že když je dnes někdo ocejchován nálepkou rasista, nemusí to nutně znamenat nic špatného či ostudného, neboť tato nálepka dávno ztratila svůj lesk a v naší společnosti ji už řada lidí ani nebere vážně.

     Zaprvé: Je třeba si uvědomit, že média používají tyto nálepky zejména pro vlastence a jedince, kteří se nevyjadřují dostatečně korektně v určitých tématech (resp. vyjadřují se objektivněji, než by se to médiím a pseudoelitám líbilo), což většina lidí v naší společnosti již prohlédla a díky tomu si uvědomila, že je tato nálepka neprůkazná. Číst dále

Hamingja

Sté přeložené video od Varga Vikernese a důležitá myšlenka!