Domů » Rozjímání

Zamyšlení

Svatobor – Hudební projekt

O Svatoboru

Svatobor“ je sólový hudební projekt pohybující se na rozmezí několika různých žánrů. Účelem hudby, v níž se objevují zejména metalové, folkové a ambientní prvky, je vytvoření atmosférického celku, který má svým působením nabídnout prostor představivosti.MLHA - ROZSAH

Z holistického hlediska je pro Svatobor naprosto klíčový důraz na fantazii a na vnímání atmosféry, neboť jak duchem jednotlivých skladeb, tak duchem celých alb jsou představy a obrazy ze srdce Evropy, které se otiskly v čase i přírodě samotné a nikdy zcela nevymizely.

Číst dále

Jak vnímám pohanství

     Renesance pohanství, kterou zažíváme, dává pohanství mnoho tváří. V podstatě bez nadsázky lze tvrdit, že si každý, kdo se k pohanství nějakým způsobem hlásí, vykládá pohanství svým vlastním způsobem. Každý v něm vidí něco jiného a každý si od něj slibuje něco jiného.

     Někdo zkoumá každodenní život pohanských Evropanů a snaží se přenést prvky ze života svých dávných pohanských předků do svého vlastního života. Pro někoho jsou důležité oslavy pohanských svátků, obřady, setkávání se s lidmi se stejným zájmem. Někoho zajímá magie a duchovní složka pohanství. Jiný si pohanství zase spojuje s hudbou a různými hudebními akcemi. Někdo se k modlí k bohům, někdo přináší oběti, úlitby. A tak podobně. U řady pohanů se asi většina z uvedených příkladů i různě prolíná.


     Osobně vnímám pohanství především v následujícím kontextu. 

Krajina

     V mých představách je pohanství jednoznačně spjato s krajinou a přírodou obecně, neboť právě tvář krajiny je tím, co přetrvává věky a překonává čas.
     Na kopce, na které jsem stoupal, stoupali i Číst dále

„Tam se totiž nikdo nesměje neřestem…“

     Téměř každý den můžeme být svědky toho, jak se chování zvrácené, slabošské, bezectné a neušlechtilé omlouvá slovy, že taková je dnešní doba. Jedná se o pohrdáníhodnou výmluvu, která ve skutečnosti nemá žádné opodstatnění. V dějinách civilizované společnosti období, kdy by lidé za tento výrok špatnost, lenost, degeneraci a zvrácenost neschovávali.

     Míříme-li však k vyšším cílům a hodnotám, snažíme-li se zdokonalovat sebe i prostředí okolo nás, pak nemůžeme omlouvat špatnost a úpadek tím, že je budeme přičítat k (současné) době, nebo je snad dokonce tolerovat a smiřovat se s nimi. To dělají zbabělci, lidé slabého ducha, lidé bez vůle a bez cílů.

Úpadek je úpadek,
špatnost je špatnost,
zvrácenost je zvrácenost.
To nepřináší doba, a proto to nelze na dobu svádět a omlouvat to tak.

 

     Sami musíme dělat maximum pro to, abychom neupadali, nekazili své charaktery,
neřítili se ze srázu duchovní degenerace do zatracení. Dávné evropské společnosti (nezkažené civilizací) byly mentálně zdravější a jejich členové se „na dobu“ nevymlouvali. Věděli, co je správné, a špatné zavrhovali. 

Tam se totiž nikdo nesměje neřestem a nikdo neříká, že to s sebou nese doba…
Tacitus – Germánie

Vztah moudrosti, zármutku a šílenství ve Wotanově povaze

     Někdy se říká, že vědění a moudrost s sebou přinášejí utrpení a zármutek, jindy se zase tvrdí, že je těžké rozlišit moudrého od blázna či šílence, neboť hranice mezi moudrostí a šílenstvím je přinejmenším nejasná a nezřetelná. Faktem je, že existuje evropské božstvo, které má ke všem těmto fenoménům velmi blízký vztah. Následující esej se zaměřuje právě na zkoumání povahy tohoto božstva v souvislosti se zkoumáním vztahů mezi moudrostí, zármutkem a šílenstvím.

 

Úvod

     Wotan (Ódin, Hermés, Merkur…) má mnoho tváří, mnoho jmen. Jeho povaha je spjata s pestrou škálou různých jevů, například se smrtí, válkou, moudrostí, šílenstvím, lstivostí, vychytralostí, básnictvím. Obzvláště zajímavá je Wotanova schopnost snoubit v sobě rozporuplné, respektive to, co se zdá být rozporuplné. Wotan je charakteristický svým bažením po vědění. Nikdy nepohrdne možností dozvědět se něco nového, a kvůli vědění je dokonce ochoten přinášet oběti. Tak putuje za moudrostí a jeho hlad po ní nikdy nemizí.
     Pokud ale zkoumáme moudrost, je důležité uvědomit si, na co poukazovali moudří z celého světa. Často lze totiž narazit na tvrzení, že moudrost je doprovázena zármutkem, melancholií a osaměním. I Wotan o tom ví své, neboť moudrost pro něho nepředstavuje nějaký okrajový zájem, nýbrž zájem stěžejní. Touhou po poznání je posedlý. Je nenasytný, pokud jde o vědění, a právě proto zná velmi dobře jeho hořkosladkou chuť. Ostatně i v Hávamálu na to upozorňuje:

 

Každý by měl
kus rozumu mít,
přec však ne přemíru.
Neboť srdce toho
je sotva šťastné,
kdo všechno vždy ví. 

Každý by měl
kus rozumu mít,
přec však ne přemíru.
Kdo nezná
napřed svůj osud,
ten se spokojenou spí myslí.

Hávamál, strofa 55 – 56

Ilustrace Williama Collingwooda „The Stranger at the Door“/“Cizinec u dveří“

     Moudrost nelze jednoznačně definovat a s jejím přisuzováním jednotlivým osobám je to teprve těžké. Je to složitější než například se statečností. Statečnost můžeme jednoduše přisoudit člověku, který vykonal statečný čin. Jen málokdo bude cítit potřebu odejmout status statečnosti člověku, který vběhl do hořícího domu, aby někoho zachránil. S moudrostí je to složitější. Co se některým zdá moudré, jiným zdá se hloupé. Na rozdíl od statečnosti je moudrost více názorová, a proto ji není lehké někomu přisoudit. Drtivá většina lidí se shodne na tom, co je statečné, ale jen málo lidí se shodne, pokud jde o to určit, co je a co není moudré.

 

Pouť osamělých

     Pro zkoumání Wotanova vztahu k moudrosti bychom si měli uvědomit, že je rozdíl mezi tím jít po stezce, Číst dále

Vydal jsem knihu!

V podstatě vždycky jsem doufal, že jednou vydám nějakou vlastní knihu. Už pár let mám jednu rozepsanou. Měla by být rozsáhlá, tedy počítám, že bude mít pár set stran. Napsat takovou knihu stojí hodně energie a úsilí. Ačkoli píšu velmi rád, psaní takového díla nejde vždycky samo. Někdy z člověka inspirace a nadšení přímo vyzařuje, takže je schopen napsat desítky stránek za den, jindy stěží napíše odstavec (který později s velkou pravděpodobností stejně smaže). Jelikož se snažím dávat si na své knize záležet, přišlo mi celkem důležité vydat nějakou jinou knihu (menšího formátu) ještě před ní, abych zjistil, co vlastně takové vydání knihy obnáší, jak to chodí, na co je třeba dát si pozor a tak podobně.

K tomu jsem se rozhodl využít texty ze svých skladeb a své básně. Původně sice nebylo mým cílem vytvářet nějaké básnické sbírky, ale za pár let jsem nashromáždil více než 30 básní, a tak mě napadlo, že by mi mohly v tomto ohledu posloužit. Upravil jsem je, uspořádal a vydal je ve sbírce s názvem „Pohanskou krajinou„.

S výsledkem jsem spokojen. Je to parádní pocit vytvořit nějaké dílo. Mrzí mě jen jedna věc, a to je výsledná cena knihy, kterou zapříčinila moje potřeba vydat knihu s tvrdými deskami (cenu by například zvedly i stránky barevné, proto jsem sbírku upravil tak, aby žádné barvy, obrázky, loga a podobně neobsahovala). Díky měkkým deskám by byla sbírka výrazně levnější, ale musím zmínit, že pokud na knihách něco nesnáším, jsou to právě měkké desky. Přišlo mi tedy naprosto uhozené vydávat knížku s měkkými deskami, když je sám nesnáším.

Zpětně však musím uznat, že v případě vydání této básnické sbírky by bylo asi moudřejší ty měkké desky zvolit, neboť ty tvrdé se zjevně vyplatí spíše u rozsáhlejších děl (která teprve sepisuji). Samozřejmě se jedná o básnickou sbírku a já silně pochybuji, že se dneska vůbec nějaké básnické sbírky prodávají, takže to možná tak důležitou roli ani nehraje a já si o nějakém prodeji poezie žádné iluze nedělám.

Čas od času mi však někdo napíše něco v tom smyslu, že mi děkuje za překlady, které dělám, (nejčastěji ty od Varga Vikernese) a ptá se mě, zdali je možné mě nějak podpořit. Nikdy jsem nečekal, že bych si na těchto překladech něco vydělal, to jsem ani nechtěl.. Nebylo to a není to cílem. Cílem bylo a je vytvářet INSPIRACI pro ostatní. Co se týče podpory mojí snahy,  nechci vytvářet nějaký donate systém a podobně. Vlastně se v tomto ohledu mohu zase já inspirovat Vargem, neboť i jeho se lidé ptají, zdali je možné jej podpořit. Varg je pak odkazuje na své s knihy s tím, že pokud jej někdo chce podpořit, nemusí mu posílat rovnou peníze, stačí, když si koupí jeho knihu.

I já bych to viděl podobně. Pokud mě někdo podpořit opravdu chce, budu mít radost, když si mou knihu (později snad knihy) zakoupí. Je to lepší než různé donate systémy, kde přispívající někam jen pošle peníze. Tady za to něco i dostane.

 

Dvě ukázky:

Linie v labyrintech

Každému koluje v žilách krev pohanská,
prastará jak svítání a soumrak,
dědictví Země, dar lidem od přírody
a k jejímu pochopení rudý klíč.

Od lovců mamutů po svit naší doby
táhne se pradávná linie.
Síla a moudrost, drahokamy tvořivé,
blyští se v propastech hlubokých.

Labyrinty spletité nutné je projít,
hory a bažiny tajemné,
podzemní cesty i hluboké lesy.
Tam vzácné skrývá se tajemství.

 

Narya

Utíkám tmou za bílým světlem,
Narya plane, jak oheň bohů.
Tajemný les otvírá náruč,
v bludiště zrádné teď vstoupit mohu.

Kameny hovoří jazykem dávným,
postava vznešená v stínech se skrývá.
Zvuky se tříští o kmeny stromů,
jeden zrak ze tmy ke mně se dívá.

Prsten probouzí plameny v duších,
z popela opět praoheň vzejde!

Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na hlavě diadém stříbrný.
Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na tváři úsměv vítězný.

Šaty jsou utkané z paprsků noci,
mocná dáma v nich havrany láká.
Srdcem prostoupí podivný pocit.
Patronka statečných hrdá a krásná,
v hrudi je síla a naděje svit.
Patronka moudrých rozhodí sítě,
chytá se ten, kdo nenašel klid.
Patronka odvážných hledá své dítě.

Prsten probouzí plameny v duších,
z popela opět praoheň vzejde!

Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na hlavě diadém stříbrný.
Celý svět v očích má,
ví dobře o všem, co se ti zdá.
Na tváři úsměv vítězný.

 

 

Sbírku básní můžete zakoupit ZDE.

Za případnou podporu děkuji!

Ruthar ze Svatoboru, listopad 2017

 

 

 

 

 

 

 

Genetické testy

Před několika stovkami let člověk nemohl říct nic proti „slovu Božímu„. Když něco tvrdila Bible, všichni tomu prostě museli věřit. Přít se, když to neznamenalo rovnou sebevraždu, bylo velmi nebezpečné a hrozilo vyloučení ze společnosti. Výsměch byl jistý. Perzekuce byla jistá.

Dnešní věda je „nové slovo Boží„, obzvláště co se týče DNA. Pokud je to v DNA a vědci (noví kněží) to pro nás mohou interpretovat tak či onak, pak proti tomu nemůžeme nijak argumentovat. Pokud například vzorek DNA dokáže, že jste byli bílí, zatímco jste ve skutečnosti byli černí, bude pro vás těžké přesvědčit své soukmenovce, že jste ve skutečnosti byli černí.

Chci říct: jak se můžete přít s DNA? Když věda mluví, Číst dále

Genetika, předkové, věda…

     Dnešní věda má velmi široké možnosti.Například v oblasti oboru genetiky lidem nabízí rozbory jejich DNA k různým účelům. Tyto rozbory mohou sloužit k vytvoření ideálního stravovacího plánu nebo k ověření otcovství či k celé řadě jiných účelů. Jedním z nich je třeba možnost zjistit, odkud pocházeli předkové určitého jedince. Taková možnost jistě osloví mnohé vlastence a také každého, kdo se zajímá o své kořeny a o historii.

     Zdánlivě by se mohlo zdát, že tento vědní obor umožňuje upevnit vztah daného jedince k jeho národu, kultuře, rase či půdě, ale kdo dnes může tvrdit, že by právě na tyto hodnoty kladla současná věda důraz?

     Podíváme-li se na internetové články, které se této problematiky týkají, zjistíme, že mnohé z nich jsou psané vyloženě účelově a určitě ne tak, aby zmíněné hodnoty podporovaly. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Tyto články „postavené“ na genetice většinou tvrdí, že naši předkové pocházeli z úplně jiných krajů, než předpokládáme, (např.) že skoro nikdo nemá právo zvát se Čechem, protože jím nikdo fakticky „čistě“ není a tak podobně…

Účel je jasný: definitivně podrýt vztah jedince k jeho národu, rase, Číst dále

Barbarství a civilizace

„Cimmeřan se rozhlédl okolo sebe, znovu zmaten výbuchy zlomyslného

smíchu, které vyvolala Kothiáncova jízlivá poznámka.

Conan na této poznámce neshledával celkem nic veselého a žil v

civilizovaném světě příliš krátce na to, aby pochopil křivolaké myšlení

civilizovaných lidí. Ti jsou bezohlednější, méně čestní a proradnější

než kterýkoliv divoch. Civilizovaní lidé jsou totiž mnohem větší

hrubci a hulváti, protože vědí, že takoví v zásadě mohou být, aniž

hrozí nebezpečí, že jim za to někdo rozetne lebku.

Robert Erwin Howard

 

     Je velmi pravděpodobné, že dnešním civilizovaným lidem by mohl výše uvedený úryvek z díla Roberta Erwina Howarda připadat poněkud příkrý a brutální, přesto je však velmi výstižný, zejména pro naši civilizaci. Zamyslíme-li se nad podstatou takzvané civilizované společnosti a podstatou společnosti barbarské, můžeme zpozorovat jistě řadu rozsáhlých rozdílů, avšak pro následující řádky zůstaňme u příkladu, který Howard v tomto úryvku nastínil Číst dále

Pochoduj, nebo zemři!

Ódin, Sigurd, Brynhild a Tolkien

Sigurd & Brynhild (a Ódin)

Otcův Ódin si zachoval starobylý charakter postavy, která shromažďuje ve Valhalle své „vyvolené”, aby mu stáli po bohu při Ragnaröku; v Písni o Vöslunzích se staví proti Sigurdovu otci, Sigmundovi, v poslední bitvě ho odzbrojí, takže Sigurd, je zabit. Severské legendární pojetí má za to, že Ódin, nespolehlivý, obojetný a zlomyslný, který baží po svárech mezi příbuznými, staví se vposledku proti svým oblíbencům a potírá ty, které vyzdvihoval, že tento Ódin má pro své jednání důvod: potřebuje mít své nejbližší, své favority ve Valhalle v den Ragnaröku.

Ale z neobvykle složitého souboru představ, které obklopují Ódina v severském dávnověku – nasvědčujících o mnoha vrstvách proměnlivých přesvědčení a symbolických významů – v otcově díle vyvstává bůh, která má jen málo společného se zákeřným, zlověstným a neuchopitelným božstvem starobylých textů: bohem války, pánem Valkýr; bohem vyvolávajícím šílenství, zasvěcencem, pánem šibenice; bohem, jenž obětoval sám sebe, mistrem obscénních čar, inspirátorem básníků, schopným měnit podobu, jednookým starcem, nespolehlivým přítelem, obětí Vlka v Poslední den. Je spíš tím, kdo je „obtížen věděním” a putuje v „předtuše běd”, Číst dále