Články
Genetické testy
Před několika stovkami let člověk nemohl říct nic proti „slovu Božímu„. Když něco tvrdila Bible, všichni tomu prostě museli věřit. Přít se, když to neznamenalo rovnou sebevraždu, bylo velmi nebezpečné a hrozilo vyloučení ze společnosti. Výsměch byl jistý. Perzekuce byla jistá.
Dnešní věda je „nové slovo Boží„, obzvláště co se týče DNA. Pokud je to v DNA a vědci (noví kněží) to pro nás mohou interpretovat tak či onak, pak proti tomu nemůžeme nijak argumentovat. Pokud například vzorek DNA dokáže, že jste byli bílí, zatímco jste ve skutečnosti byli černí, bude pro vás těžké přesvědčit své soukmenovce, že jste ve skutečnosti byli černí.
Chci říct: jak se můžete přít s DNA? Když věda mluví, Číst dále
Ódin, Sigurd, Brynhild a Tolkien
Sigurd & Brynhild (a Ódin)
Otcův Ódin si zachoval starobylý charakter postavy, která shromažďuje ve Valhalle své „vyvolené”, aby mu stáli po bohu při Ragnaröku; v Písni o Vöslunzích se staví proti Sigurdovu otci, Sigmundovi, v poslední bitvě ho odzbrojí, takže Sigurd, je zabit. Severské legendární pojetí má za to, že Ódin, nespolehlivý, obojetný a zlomyslný, který baží po svárech mezi příbuznými, staví se vposledku proti svým oblíbencům a potírá ty, které vyzdvihoval, že tento Ódin má pro své jednání důvod: potřebuje mít své nejbližší, své favority ve Valhalle v den Ragnaröku.
Ale z neobvykle složitého souboru představ, které obklopují Ódina v severském dávnověku – nasvědčujících o mnoha vrstvách proměnlivých přesvědčení a symbolických významů – v otcově díle vyvstává bůh, která má jen málo společného se zákeřným, zlověstným a neuchopitelným božstvem starobylých textů: bohem války, pánem Valkýr; bohem vyvolávajícím šílenství, zasvěcencem, pánem šibenice; bohem, jenž obětoval sám sebe, mistrem obscénních čar, inspirátorem básníků, schopným měnit podobu, jednookým starcem, nespolehlivým přítelem, obětí Vlka v Poslední den. Je spíš tím, kdo je „obtížen věděním” a putuje v „předtuše běd”, Číst dále
Trpaslíci v severské mytologii a Nibelungové
V Nibelungenlied je poklad spojen se skřetem (trpaslíkem) a s jeskyní v hoře. Jaký význam mají trpaslíci – dvergové [dwarves]?
V severské mytologii se v mytologických básních Eddy i v pojednání Snorriho Sturlusona střetáme s mnoha roztroušenými zmínkami a poznámkami o menších bytostech nesmírně bohatého a rozmanitého pohanského nadpřirozeného světa. Všechno dohromady je to nepřehledné; kdysi bezesporu existoval celý svět představ o těchto bytostech, který je nyní téměř úplně ztracen. Pokud však nezapomeneme, že Snorri psal ve třináctém století a za ním se táhnou staletí nezaznamenaných, rozmanitých a proměnlivých představ, můžeme si všimnou toho, co říká, totiž, že existují světlí álfové, Ljósálfar, a temní álfové, Dökkálfar. Světlí álfové sídlí na skvostném místě nazývaném Álfheimr (domov álfů, svět álfů), ale temní álfové „bydlí v zemi a ti se od nich [světlých álfů] odlišují vzhledem a ještě více povahou. Světlí álfové jsou na pohled jasnější než slunce, kdežto temní álfové jsou černější než smola.”
Pokud to nyní můžeme posoudit, mezi skandinávskými temnými álfy, černými jako smola a žijícími pod zemí, a Dvergar, dvergy [dwarves]*, se zdá být malý rozdíl; Snorri dokonce, a ne jednou, mluví o dvergách jako o obyvatelích Svartálfaheimu, země černých** álfů. Dverg Andvari, původní vlastník Fáfniho pokladu, podle Snorriho bydlel v zemi černých álfů: tam přechovával svůj poklad ve skále a tam ho polapil Loki.
Můžeme se stručně zmínit o charakteristických rysech dvergů ve staré severské literatuře. Jsou především mistrní řemeslníci, tvůrci úžasných pokladů a podivuhodných zbraní. Ty nejproslulejší předměty v severských mýtech byly vyrobeny dvergy: Ódinův oštěp Gungni, Thórovo kladivo Mjölni a Skíðblaðnir, loď boha Freye, která unesla všechny bohy, ale byla vyrobena tak důmyslně, že ji bylo možné složit jako šátek a uložit do váčku.
Dvergové vždycky žili pod zemí nebo ve skalách (ozvěně se říkalo dverg-mál, „řeč dvergů”) a měli obrovské znalosti. Pokud je venku zastihl východ slunce, zkameněli. V Eddě je báseň Alvíssmál [Píseň o Alvísovi], ve které bůh Thór klade mnoho otázek dvergovi Alvísovi („Vše-moudrému”); Thór ho nutil odpovídat na otázky tak dlouho, až vyšlo slunce. Báseň končí Thórovým zvoláním: „Dvergu, jsi upii dagaðr”, „jsi zadněný” [dayed-up], dostihlo tě slunce.***
Myšlenkový sled, který z tohoto všeho vyplývá, vede k jasnému závěru. Temní álfové, černí jako smola, a dvergové, v severské mytologii úzce spříznění, pokud ne totožní, strážci pokladů v jeskyních a skalách; Alberich a Andvari; původ jména Nibelungů související se slovy pro „tmu”; Hagenův „álfský” zrod jeho temná postava připomínající trolla v Sáze o Þiðrikovi. Podle této teorie byli Nibelungové původně právě toto: bytosti tmy, temní álfové nebo dvergové, a Siegfried/Sigurd jim uloupil jejich velký poklad.
* Český překlad Snorriho Eddy používá důsledně výrazu „skřítek” – pozn. red.
** Christopher Tolkien i zde používá spojení „temní elfové”, přestože originální názvy, jež cituje, se liší: Dökkalfár vs. Svartálfar(heimr); opět se držíme znění českého překladu Snorriho Eddy – pozn. red.
*** V českém překladu „Skřítku (…) příchod tě překvapil dne” – pozn. red.
Zdroj: J. R. R. Tolkien – Legenda o Sigurdovi a Gudrún (Editor Christopher Tolkien)
Češi – největší rasisté ze všech
V posledních letech každý z nás jistě zaregistroval, jak nás různé průzkumy a studie informují o tom, jací jsme my Češi rasisté.
Co na to říct?
Díky!
Ačkoli se média snaží pomocí výsledků těchto průzkumů ovlivňovat naše mínění o sobě a podsouvat nám pocit studu a viny, který bychom asi měli cítit, skutečnost je taková, že za výsledky v těchto a podobných průzkumech můžeme být vděční. Vnímání pojmu „rasismus“ se totiž natolik změnilo, že jej dnes už nelze považovat čistě za termín, kterým se označuje nenávist či negativní předsudky vůči jiné rase. Média s termínem čarovala tak násilně, až se stal v podstatě nepoužitelným, neboť nemá žádnou vypovídající hodnotu. Většina lidí totiž prohlédla tuto mediální hru a dobře si uvědomuje, že když je dnes někdo ocejchován nálepkou rasista, nemusí to nutně znamenat nic špatného či ostudného, neboť tato nálepka dávno ztratila svůj lesk a v naší společnosti ji už řada lidí ani nebere vážně.
Zaprvé: Je třeba si uvědomit, že média používají tyto nálepky zejména pro vlastence a jedince, kteří se nevyjadřují dostatečně korektně v určitých tématech (resp. vyjadřují se objektivněji, než by se to médiím a pseudoelitám líbilo), což většina lidí v naší společnosti již prohlédla a díky tomu si uvědomila, že je tato nálepka neprůkazná. Číst dále