Domů » Rozjímání » Rozjímání

Rozjímání

Nenávist a láska

Láska i nenávist hrají významné role. Vystupují ve stavech, vztazích a emocích.

Nenávist a lásku lidé často vnímají jako dva protipóly. Jako kdyby se princip lásky s principem nenávisti s určitou samozřejmostí vzájemně vylučovaly. V takovém případě by se nám pak jevily dvě různé a naprosto odlišné cesty. Cesta lásky a cesta nenávisti.

Křesťané se nás snaží přesvědčit o tom, že nejvyšší hodnota je láska (samozřejmě v tom slova smyslu, v jakém se jim to nejlépe hodí), humanisté neoddělují lásku od soucitu a lidé namlouvající si, že se zabývají duchovnem se ohání výroky typu: „všechno je láska“.

Naproti lásce pak stojí nenávist, která má představovat její pravý opak. Nenávist je tedy považována za cosi naprosto zlého, zavrženíhodného a nesmyslného.

Je tomu skutečně tak? Jedná se o jasné protiklady? Opravdu se láska a nenávist od sebe tak hodně liší?

Projekt NS

Číst dále

Wotan a Já

Ze všech bohů, které uctívali naši předkové, mě vždy nejvíce oslovoval Wotan, bůh se vztahem ke smrti, magii, obětování, runám, moudrosti a vědění, válce, poezii či běsnění a šílenství.

Archetyp, kterým tento bůh oplývá, se nevyskytuje pouze v germánském pantheonu. Najít jej můžeme i u Keltů, Slovanů či například u Baltů. Ačkoli se mohou teorie o tom, kterým bohům může Wotan v ostatních pantheonech odpovídat, lišit, osobně vnímám jeho charakter zejména u slovanského Velese a keltského Cernunna, případně Esa. U Baltů Wotanovi patrně odpovídá Velnias.

Číst dále

„Duchovní člověk“ v závoji iluzí

Velká řada lidí se v dnešní době zajímá o duchovno, resp. duchovní vývoj či různé duchovní cesty a způsoby života. Není na tom nic překvapivého. Naopak je poměrně logické, že povrchní a materialistická společnost, jež nás dennodenně krmí svými ideály, nenachází živnou půdu u všech jedinců. Někteří lidé jednoduše netouží pouze po penězích, luxusních automobilech či vilách s heliportem. Někteří lidé nevidí úspěch ve slávě, v množství vysokoškolských titulů či ve vedení úspěšné firmy.

Čím dál tím častěji se objevují jedinci inklinující spíše k duchovním hodnotám. Hledají, zajímají se, pročítají si literaturu zabývající se duchovnem. Mění svůj životní styl, vyhledávají podobně smýšlející lidi či různá společenství. Výrazně se staví na stranu klidu, míru, tolerance a pochopení.

 

Je snad něco špatného na tom, že se někdo zabývá duchovními cestami a hodnotami? Rozhodně ne.

Je snad něco špatného na formě, která onen soudobý „duchovní“ trend charakterizuje? Rozhodně ano.

Číst dále

Imigranti a evropská půda

Evropská půda nebyla nikdy v historii k dispozici zadarmo. Ve skutečnosti jsme za ni platili cenu nejvyšší, cenu krve. Každý si jistě vzpomene na řecko-perské války, bitvu u Tours, turecké výpady do Evropy a celou řadu dalších podobných událostí.

Naši evropští předkové si velmi dobře uvědomovali důležitost svého vztahu k jimi osídlené půdě. Půda plodí. Skrze půdu jsme živi. Od pradávna jsme s ní svázáni, duchovně i pokrevně. Doslova.
Půda je prostor, který nám odkázali naši předkové a my jej máme zase předat našim potomkům. Nesmíme dopustit, aby byl význam tohoto odkazu nedoceněn, nebo dokonce zapomenut.

Pro ty, kteří obětovali své životy pro evropskou půdu, není většího opovržení než uvržení památky jejich odkazu do zapomnění. Je velkou ostudou, že se tento jev v posledních desetiletích děje.

Číst dále

Cejch rasisty

Člověk, který je ocejchován termínem rasista, bývá okolím mnohdy vnímám jako člověk povrchní, nevzdělaný, zakomplexovaný, agresivní a jednoduchý. Řada lidí považuje člověka – kýmsi označeného za rasistu – a priori za nemoudrého, zaostalého, xenofobního, permanentně nenávistí naplněného a nacisticky zaměřeného jedince. Číst dále

Kult síly

Síla je darem bohů

Lidský život byl od pradávna spojen se silou. Vytvoříme-li si ve své mysli obraz pravěké či starověké epochy, pak si tento fakt uvědomíme mnohem lépe, než když budeme vycházet z pohledu do doby dnešní.
Život člověka byl prostoupen fyzickou, mentální i duchovní silou, která jej činila odolným, schopným a tvořivým. Číst dále

Cit skrze krev

Na lidskou mentalitu má bezesporu obrovský, ne-li rozhodující vliv prostředí, v němž se člověk či skupiny lidí pohybují. Příroda sice představuje celek, kterého jsme všichni součástí, avšak nezapomínejme na její rozmanitost. Na naší planetě existují písečné i kamenité pouště, stepi, savany, deštné pralesy i lesy charakteristické pro severní polokouli. Člověk není bytost postavená mimo přírodu, vždy s ní byl pevně svázán. Příroda hrála velevýznamnou roli v utváření lidských představ o makrokosmu a mikrokosmu, jež se v přírodních úkazech zjevovaly jednotlivcům i celým kmenům. Z takových představ vyrostla celá řada přesvědčení, souborů hodnot, kultur a tradic. Číst dále

Tradice

     V našich dějinách vždy existovali lidé, kteří byli ochotni přinést ty nejvyšší oběti pro náš (evropský) rod a jeho zachování. Tito lidé vystupovali v historii jako oddaní zastánci vznešených hodnot, kteří se nebáli vystoupit z davu, aby neochvějně prezentovali své vize a cíle. Číst dále

Tvořivý duch

Pohleďme na lidi.

     Většina lidí projde svými životy, aniž by se pozastavila a položila si pár zjevných otázek. Lidé se narodí, prožijí nějaké dětství, vystudují školu, nastoupí do zaměstnání, najdou si protějšek, založí rodinu, pošlou děti do školy, vychovají je, později hlídají vnoučata, prožívají stáří a jednoho dne zemřou. Tento koloběh si lidé podvědomě vytvořili jako nevyřčený ideál, k němuž je třeba tíhnout a neustále se přibližovat. Takové prázdné životy postrádají i ty nejmenší fragmenty tvořivosti. Číst dále

Otázka vlastního nazírání

     Svoboda, demokracie, tolerance, antirasistický postoj, snášenlivost – tato a další podobná slova doléhají neustále k naším uším ze všech stran. Zaslechneme je ve škole, v televizi, vidíme je v novinách, na internetu. Pokud sledujeme fotbalová utkání Ligy mistrů, nevyhneme se antirasistické kampani „no to racism“. Děti ve školách poslouchají od nejútlejšího věku povídání učitelů o demokracii, podle nich, nejlepším státním zřízením krásně kontrastujícím se zlotřilými tyraniemi, oligarchiemi a monarchiemi. O několik let později musí psát eseje o rasismu a zdůrazňovat v nich, proč je tento životní postoj špatný a proč nemá v moderním světě co dělat. Rádo se připomíná, že každý člověk má právo na svou víru, ale nikdo si nepřizná, že se v této otázce jedná především o náboženství, tedy jakýsi rozdíl mezi něčím, co má cosi vnést do duše, a něčím, co představuje jen další způsob ovládání druhých.

Číst dále