Domů » Bitva na Moravském poli

Zamyšlení

Vnímání v archetypech a nevědomí

Nevědomí je fascinující. Čarovně krásné i rozmanitě děsivé. Osvobozující i uhrančivé. To platí jak o osobním nevědomí, tak o nevědomí kolektivním, přičemž obě oblasti stojí za to pečlivě zkoumat. Uvědomíme-li si totiž některé mechanismy či automatismy nevědomí, získáme jiný vhled na vnitřní i vnější svět. To pak může mít někdy osvobozující efekt, jindy přímý terapeutický účinek, ovšem záleží na okolnostech.

Mrtvé tělo Přemysla Otakara II., který padl v bitvě na Moravském poli. Autor obrazu: Josef Mathauser. Zdroj: www.bellum.cz

Samotné obsahy nevědomí, jak se mi zdá, se vyjevují z různých důvodů, za různými účely, což znamená, že někdy mohou přinášet například příjemné pocity, jindy nepříjemné. To ale asi přímo neříká, zdali jsou tyto obsahy samy o sobě čistě dobré, pozitivní, příjemné a povznášející, nebo naopak čistě zlé, negativní, nepříjemné a dekadentní. Ve svých hlubinách prostě zřejmě jen JSOU. Ani dobré, ani špatné.

Přesto – nebo právě proto – je dobré věnovat jim pozornost.

Realita a její vnímání

Připadá mi, že jedním z nejpozoruhodnějších mechanismů, je cosi jako postupné přibližování (až ztotožňování) nějakého skutečného/reálného zážitku s archetypálním příběhem (nevědomým obsahem), jež způsobí, že podobnosti mezi realitou a – dejme tomu – mýtem se zvýrazní, rozdíly se naopak potlačí a v konečném důsledku se zážitek přemění, aby lépe seděl na kostře čehosi mnohem staršího, pradávného.

Číst dále