Zamyšlení
(Anti)Hrdina Geralt a ti další…
Na termín antihrdina jsem, jak se domnívám, poprvé narazil v souvislosti s Geraltem z Rivie, zaklínačem ze známé ságy polského spisovatele Andrzeje Sapkowského. Brzy jsem nabyl dojmu, že fanoušci knižní i herní série zmíněný pojem používají velmi rádi a často. Když jsem se zajímal o to, co se vlastně tím antihrdinou míní, došel jsem k závěru, že jde o typ postavy, jejíž osobnostní rysy jsou temnější povahy, než jak by tomu mělo být u hrdinů, případně nějaké negativní vlastnosti nevyskytující se u klasických hrdinů.
Zaklínač a další hrdinové
Právě takový Geralt z Rivie by měl být ukázkou typického antihrdiny. Kladu si ale otázku, proč by tomu tak mělo být, a hlavně, zdali je termín antihrdina obecně používán správně či smysluplně.
Číst dáleKalokagathia – Klíč k moudrosti a síle
V kulturách celé řady starověkých národů hrál určitou úlohu sport (resp. pohybové činnosti, které dnes jako sport chápeme). Sportovali dávní Sumerové, Egypťané, Chetité, Číňané a mnoho dalších národů, avšak nikde sport nedosáhl tak úžasného rozvoje a masové popularity jako v antickém Řecku, kde nepředstavoval jen nějakou okrajovou záležitost. Řekové sport zahrnuli do své kultury tak jako žádný jiný národ tehdejší doby. Rozšířili množství sportovních disciplín, zabývali se tréninkovými metodami a pořádali různé hry (spjaté s pohanskými náboženskými slavnostmi).
Úspěšní sportovci, zejména vítězové olympijských her, se v řecké společnosti těšili obrovské úctě. Například olympijský vítěz zaujímal ve společenském žebříčku stejnou příčku jako slavný a úspěšný vojevůdce.
Úvahami o sportu a tělesném pohybu se zabývali i tak proslulí filosofové jako Platón (zaznamenával tréninkové metody boxerů) či Aristotelés (sepisoval seznamy vítězů olympijských a pythických her).
Sport (a zájem o něj) byl zkrátka nedílnou součástí každodenního života dávných Řeků.