Zamyšlení
Pozapomenutý veterán
Loni jsem na serveru Donio narazil na zajímavou sbírku týkající se vydání knihy pozapomenutého českého veterána RAF. Můžete na ni přispět a podpořit zajímavý projekt, případně dle výše příspěvku obdržet různé formy odměn (třeba v podobě zmíněné knihy).
Ruthar ze Svatoboru, březen 2026
Proč je Avatar tak populární?
Když v roce 2009 vyšel první Avatar, ignoroval jsem to. Věděl jsem o tom pouze tolik, že o tom všichni mluví a že na to všichni chodí do kina. To byl důvod mé lhostejnosti. Čím více o tom okolí nadšeně hovořilo, tím méně jsem měl chuť se na film podívat. Viděl jsem jej tedy až s odstupem času a musím přiznat, že se mi velmi líbil.
Původně jsem měl za to, že popularita filmu je dána jeho úchvatnou vizuální stránkou, výpravností a velkolepostí. To jistě svou roli sehrálo, ale hlubší a silnější důvody vězí někde jinde, jak jsem si uvědomil s odstupem let.
Celý filmový svět – de facto měsíc Pandora – je sám o sobě plátnem, na nějž jako lidstvo můžeme projikovat své vlastní nevědomé obsahy. To, s čím se v jednotlivých filmech této série potkáváme, pro nás není nic nového. Oslovuje nás to, protože je v tom ve skutečnosti něco velmi starobylého. Film jako takový má mnoho rovin a nelze jej vykládat (jako ostatně žádné dílo) jednostranným způsobem. Rád bych se však nad jednotlivými archetypálními obsahy pozastavil.
Nejprve však odbočím k tomu, co se může mnohým divákům zdát zjevné. Číst dále
Zbava – Nový videoklip
Pozoruhodný pohansky orientovaný hudební projekt Zbava má nyní na kontě první videoklip Golsъ Svętovita. Rád bych vám jej tímto doporučil. Videoklip je pěkně zpracován a k dané skladbě se skvěle hodí.
Ostatně, posuďte sami!
Pokud se vám skladba a videoklip líbily, určitě jejich autora potěšíte sdílením.
Ruthar, říjen 2024
Recenze: Last Train Home
Již před vydáním této hry pojednávající o pouti československých legionářů Ruskem jsem si usmyslel, že k ní sepíšu několik řádků. Odkud však začít?
Předně musím uvést, že mě potěšilo už pouhé téma hry, které, jak se zdá, je ve společnosti i v naší či světové novodobé kultuře značně opomíjeno, byť je významově zcela nezanedbatelné. Navíc jde o strategii, které mám rád, byť jsem v posledních letech prakticky snad žádné nové ani nehrál. Nemohu tudíž odhadnout, co je u těchto typů her již zavedeným všeobecným standardem a kde byli čeští tvůrci naopak zcela inovativní.
Číst dáleVnímání v archetypech a nevědomí
Nevědomí je fascinující. Čarovně krásné i rozmanitě děsivé. Osvobozující i uhrančivé. To platí jak o osobním nevědomí, tak o nevědomí kolektivním, přičemž obě oblasti stojí za to pečlivě zkoumat. Uvědomíme-li si totiž některé mechanismy či automatismy nevědomí, získáme jiný vhled na vnitřní i vnější svět. To pak může mít někdy osvobozující efekt, jindy přímý terapeutický účinek, ovšem záleží na okolnostech.
Samotné obsahy nevědomí, jak se mi zdá, se vyjevují z různých důvodů, za různými účely, což znamená, že někdy mohou přinášet například příjemné pocity, jindy nepříjemné. To ale asi přímo neříká, zdali jsou tyto obsahy samy o sobě čistě dobré, pozitivní, příjemné a povznášející, nebo naopak čistě zlé, negativní, nepříjemné a dekadentní. Ve svých hlubinách prostě zřejmě jen JSOU. Ani dobré, ani špatné.
Přesto – nebo právě proto – je dobré věnovat jim pozornost.
Realita a její vnímání
Připadá mi, že jedním z nejpozoruhodnějších mechanismů, je cosi jako postupné přibližování (až ztotožňování) nějakého skutečného/reálného zážitku s archetypálním příběhem (nevědomým obsahem), jež způsobí, že podobnosti mezi realitou a – dejme tomu – mýtem se zvýrazní, rozdíly se naopak potlačí a v konečném důsledku se zážitek přemění, aby lépe seděl na kostře čehosi mnohem staršího, pradávného.
Číst dáleKalokagathia – Klíč k moudrosti a síle
V kulturách celé řady starověkých národů hrál určitou úlohu sport (resp. pohybové činnosti, které dnes jako sport chápeme). Sportovali dávní Sumerové, Egypťané, Chetité, Číňané a mnoho dalších národů, avšak nikde sport nedosáhl tak úžasného rozvoje a masové popularity jako v antickém Řecku, kde nepředstavoval jen nějakou okrajovou záležitost. Řekové sport zahrnuli do své kultury tak jako žádný jiný národ tehdejší doby. Rozšířili množství sportovních disciplín, zabývali se tréninkovými metodami a pořádali různé hry (spjaté s pohanskými náboženskými slavnostmi).
Úspěšní sportovci, zejména vítězové olympijských her, se v řecké společnosti těšili obrovské úctě. Například olympijský vítěz zaujímal ve společenském žebříčku stejnou příčku jako slavný a úspěšný vojevůdce.
Úvahami o sportu a tělesném pohybu se zabývali i tak proslulí filosofové jako Platón (zaznamenával tréninkové metody boxerů) či Aristotelés (sepisoval seznamy vítězů olympijských a pythických her).
Sport (a zájem o něj) byl zkrátka nedílnou součástí každodenního života dávných Řeků.