Zamyšlení
Proč je Avatar tak populární?
Když v roce 2009 vyšel první Avatar, ignoroval jsem to. Věděl jsem o tom pouze tolik, že o tom všichni mluví a že na to všichni chodí do kina. To byl důvod mé lhostejnosti. Čím více o tom okolí nadšeně hovořilo, tím méně jsem měl chuť se na film podívat. Viděl jsem jej tedy až s odstupem času a musím přiznat, že se mi velmi líbil.
Původně jsem měl za to, že popularita filmu je dána jeho úchvatnou vizuální stránkou, výpravností a velkolepostí. To jistě svou roli sehrálo, ale hlubší a silnější důvody vězí někde jinde, jak jsem si uvědomil s odstupem let.

Celý filmový svět – de facto měsíc Pandora – je sám o sobě plátnem, na nějž jako lidstvo můžeme projikovat své vlastní nevědomé obsahy. To, s čím se v jednotlivých filmech této série potkáváme, pro nás není nic nového. Oslovuje nás to, protože je v tom ve skutečnosti něco velmi starobylého. Film jako takový má mnoho rovin a nelze jej vykládat (jako ostatně žádné dílo) jednostranným způsobem. Rád bych se však nad jednotlivými archetypálními obsahy pozastavil.
Nejprve však odbočím k tomu, co se může mnohým divákům zdát zjevné. Číst dále
Tip: Berserksgangr
Před časem jsem na svém YouTubovém kanále uvedl několik videí [1, 2] týkajících se berserků a jim podobných válečníků. S ohledem na fakt, že toto zajímavé téma přitahuje pozornost mnoha zájemcům o severskou (či obecně indoevropskou) mytologii či historii, bych vám rád doporučil brožuru, jež se tímto tématem podrobněji zabývá.

Berserksgangr – Pojednání o vyvolávacích metodách bitevního transu
Knižní novinka Josef Krále Berserksgangr – Pojednání o vyvolávacích metodách bitevního transu, jak už název napovídá, se zabývá zejména způsoby, jimiž berserkové mohli probouzet svou bojovou zuřivost. Autor nabízí různé perspektivy, hodnocení hypotéz či metod souvisejících s tímto fenoménem.
Ruthar ze Svatoboru
červen 2025
Vnímání v archetypech a nevědomí
Nevědomí je fascinující. Čarovně krásné i rozmanitě děsivé. Osvobozující i uhrančivé. To platí jak o osobním nevědomí, tak o nevědomí kolektivním, přičemž obě oblasti stojí za to pečlivě zkoumat. Uvědomíme-li si totiž některé mechanismy či automatismy nevědomí, získáme jiný vhled na vnitřní i vnější svět. To pak může mít někdy osvobozující efekt, jindy přímý terapeutický účinek, ovšem záleží na okolnostech.

Samotné obsahy nevědomí, jak se mi zdá, se vyjevují z různých důvodů, za různými účely, což znamená, že někdy mohou přinášet například příjemné pocity, jindy nepříjemné. To ale asi přímo neříká, zdali jsou tyto obsahy samy o sobě čistě dobré, pozitivní, příjemné a povznášející, nebo naopak čistě zlé, negativní, nepříjemné a dekadentní. Ve svých hlubinách prostě zřejmě jen JSOU. Ani dobré, ani špatné.
Přesto – nebo právě proto – je dobré věnovat jim pozornost.
Realita a její vnímání
Připadá mi, že jedním z nejpozoruhodnějších mechanismů, je cosi jako postupné přibližování (až ztotožňování) nějakého skutečného/reálného zážitku s archetypálním příběhem (nevědomým obsahem), jež způsobí, že podobnosti mezi realitou a – dejme tomu – mýtem se zvýrazní, rozdíly se naopak potlačí a v konečném důsledku se zážitek přemění, aby lépe seděl na kostře čehosi mnohem staršího, pradávného.
Číst dále