Domů » Rozjímání » Příspěvky » Trpaslíci v severské mytologii a Nibelungové

Trpaslíci v severské mytologii a Nibelungové

V Nibelungenlied je poklad spojen se skřetem (trpaslíkem) a s jeskyní v hoře. Jaký význam mají trpaslíci – dvergové [dwarves]?

V severské mytologii se v mytologických básních Eddy i v pojednání Snorriho Sturlusona střetáme s mnoha roztroušenými zmínkami a poznámkami o menších bytostech nesmírně bohatého a rozmanitého pohanského nadpřirozeného světa. Všechno dohromady je to nepřehledné; kdysi bezesporu existoval celý svět představ o těchto bytostech, který je nyní téměř úplně ztracen. Pokud však nezapomeneme, že Snorri psal ve třináctém století a za ním se táhnou staletí nezaznamenaných, rozmanitých a proměnlivých představ, můžeme si všimnou toho, co říká, totiž, že existují světlí álfové, Ljósálfar, a temní álfové, Dökkálfar. Světlí álfové sídlí na skvostném místě nazývaném Álfheimr (domov álfů, svět álfů), ale temní álfové „bydlí v zemi a ti se od nich [světlých álfů] odlišují vzhledem a ještě více povahou. Světlí álfové jsou na pohled jasnější než slunce, kdežto temní álfové jsou černější než smola.”

Pokud to nyní můžeme posoudit, mezi skandinávskými temnými álfy, černými jako smola a žijícími pod zemí, a Dvergar, dvergy [dwarves]*, se zdá být malý rozdíl; Snorri dokonce, a ne jednou, mluví o dvergách jako o obyvatelích Svartálfaheimu, země černých** álfů. Dverg Andvari, původní vlastník Fáfniho pokladu, podle Snorriho bydlel v zemi černých álfů: tam přechovával svůj poklad ve skále a tam ho polapil Loki.

Můžeme se stručně zmínit o charakteristických rysech dvergů ve staré severské literatuře. Jsou především mistrní řemeslníci, tvůrci úžasných pokladů a podivuhodných zbraní. Ty nejproslulejší předměty v severských mýtech byly vyrobeny dvergy: Ódinův oštěp Gungni, Thórovo kladivo Mjölni a Skíðblaðnir, loď boha Freye, která unesla všechny bohy, ale byla vyrobena tak důmyslně, že ji bylo možné složit jako šátek a uložit do váčku.

Dvergové vždycky žili pod zemí nebo ve skalách (ozvěně se říkalo dverg-mál, řeč dvergů) a měli obrovské znalosti. Pokud je venku zastihl východ slunce, zkameněli. V Eddě je báseň Alvíssmál [Píseň o Alvísovi], ve které bůh Thór klade mnoho otázek dvergovi Alvísovi („Vše-moudrému”); Thór ho nutil odpovídat na otázky tak dlouho, až vyšlo slunce. Báseň končí Thórovým zvoláním: „Dvergu, jsi upii dagaðr”, „jsi zadněný” [dayed-up], dostihlo tě slunce.***

Myšlenkový sled, který z tohoto všeho vyplývá, vede k jasnému závěru. Temní álfové, černí jako smola, a dvergové, v severské mytologii úzce spříznění, pokud ne totožní, strážci pokladů v jeskyních a skalách; Alberich a Andvari; původ jména Nibelungů související se slovy pro „tmu”; Hagenův „álfský” zrod jeho temná postava připomínající trolla v Sáze o Þiðrikovi. Podle této teorie byli Nibelungové původně právě toto: bytosti tmy, temní álfové nebo dvergové, a Siegfried/Sigurd jim uloupil jejich velký poklad.

 

*          Český překlad Snorriho Eddy používá důsledně výrazu „skřítek” – pozn. red.

**        Christopher Tolkien i zde používá spojení „temní elfové”, přestože originální názvy, jež cituje, se liší: Dökkalfár vs. Svartálfar(heimr); opět se držíme znění českého překladu Snorriho                       Eddy – pozn. red.

***      V českém překladu „Skřítku (…) příchod tě překvapil dne” – pozn. red.

 

Zdroj: J. R. R. Tolkien – Legenda o Sigurdovi a Gudrún (Editor Christopher Tolkien)