Domů » Rozjímání » Vize budoucích časů

Vize budoucích časů

Jak si představujeme budoucnost? Jak si budoucnost představovali naši dávní předkové? Je možné, že se jistá rovina představ o budoucnosti u dnešních lidí liší od těch, jež měli lidé v raném středověku, starověku či pravěku?

My – dnešní lidé – jsme lidé, kteří jsou svědky neustále probíhajícího technologického vývoje v jeho (zatím) nejjasnější záři. Není to zase tak dávno, co mobilní telefony připomínaly svou váhou i svými rozměry menší cihly. Dalo se z nich zavolat a napsat SMS. Brzy se však jejich tvary stávaly elegantnějšími, záhy jim zbarevněl displej a brzy dostaly do své výbavy první fotoaparáty. Jen pár let na to se z nich staly tzv. chytré telefony obohacené o širokou škálu funkcí, díky čemuž pronikly do každodenního života většiny lidí naší civilizace.

Vedle toho jsme viděli, jak jsou obrovské televizory a monitory nezanedbatelné váhy nahrazovány stále útlejšími širokoúhlými obrazovkami. Kdekdo si může pořídit dron. Na nebi každou chvíli spatříme letadlo nesoucí stovky pasažérů do neznámých dálek.

Důležité je, že máme také určitou míru povědomí o minulosti, které můžeme srovnávat se současným světem. Není zapotřebí být historikem, aby si člověk udělal alespoň hrubý obrázek o tom, jak vypadal svět před sto lety. Tušíme, jak vypadaly tehdejší automobily, letouny. Máme jistý přehled o tom, jaká byla úroveň vědy (co dokázala a co ještě ne). Víme, jak vypadaly staré filmy.

Srovnáme-li pak tuto představu se světem, v němž žijeme, neuzříme jen pouhou logickou návaznost v oblasti technologického vývoje, ale spatříme zejména ohromnou rychlost tohoto vývoje, kdy se svět měnil takřka z desetiletí na desetiletí a z pozvolného kroku záhy přešel do sprintu.

Uvědomění si těchto faktů se podepisuje i na našich představách o budoucnosti. Zažili jsme, jak se vedle nás svět během několika let technologicky (i společensky) proměnil, a díky historické vědě máme i určitý obrazotvorný náhled do dob, v nichž jsme ještě nežili. Dedukce pracuje a my můžeme očekávat, že vývoj technologií (i změna společnosti) bude dále pokračovat ještě svižnějším tempem. Vize, jež se ještě nedávno zdály jako náměty ke sci-fi filmům, dnes nabývají mnohem reálnějších obrysů.

Diskuze o kolonizacích jiných planet jsou možná stále ještě poměrně předčasné, nicméně návrhy těžit suroviny z vesmíru už nevypadají tak fantasticky a neuvěřitelně.

Důležitá je však návaznost a posloupnost. To nás vede k takovým úvahám a představám o budoucnosti. Těžko bychom vůbec mohli zvažovat lety vesmírem, pokud bychom neměli (a nikdy nevynalezli) prostředky pro létání na naší vlastní planetě. A právě tato myšlenka je klíčová.

Teď se zkusme zaměřit na dávnou minulost. Představme si například oráče žijícího někdy v 7. století n. l. na našem území .

Jakých technologických změn (či změn společenských) mohl být takový člověk svědkem? Jak moc se mohl změnit svět od dob jeho dědů do časů, kdy se sám stal starcem?

Archeologie sice dokáže obdivuhodně poměrně dobře rozlišovat, do jakého období a k jaké kultuře patří nález sebemenšího úlomku nějakého starobylého artefaktu, tudíž může své poznatky hodnotit i z technologického hlediska a teoreticky tvrdit, že technologie se bohatě vyvíjely už tehdy, ale přesto je možné se domnívat, že ve zmíněných obdobích k nějakým skutečně výrazným či zvratovým změnám v oblasti technologického rozvoje v rozmezí několika lidských životů příliš nedocházelo. Pravděpodobně se jednalo o drobné inovace a zdokonalování pracovních postupů – tu a tam vymyšlených a vynalezených, tu a tam získaných od sousedních kmenů či snad od kupců putujících krajinou z dalekých zemí.

Vzhledem k tomu, že zmíněný rolník nebyl během svého života svědkem přelomových vynálezů, které by z desetiletí na desetiletí měnily celý jeho svět a život, je možné, že ani neměl důvod představovat si budoucnost nějak výrazně odlišněji od světa, v němž sám žil.

Svým způsobem neměl žádný důvod domnívat se, že by jednoho dne nebylo zapotřebí k orání volů. Neměl žádný důvod k tomu, aby si mohl myslet, že jednou bude existovat něco jako traktor. Proč by si měl představovat, že v budoucnu jeho potomci nebudou v boji používat sekyr, oštěpů, kopí, štítů, luků a šípů? Nebyly žádné indicie, jež by ho k takové představě mohly vést.
Teoreticky mohl předpokládat, že se například rozšíří používání mečů, v jeho vlastní době především zbraně nobility či bojovníků ze západu. Na základě kontaktu s cizinci vybavenými kvalitnějšími zbraněmi a zbrojí, mohl odhadovat, že by se i jeho vlastní lid a jeho potomci mohli postupem času sami dostat k dokonalejšímu vybavení a nástrojům.

Dá se předpokládat, že onen rolník mohl v budoucnosti spatřovat určitý příslib zkvalitnění či zdokonalení určitých (zejména materiálních) aspektů každodenního života, ale pravděpodobně byl při takovém rozjímání o budoucnosti velmi umírněný.

Jak si tedy mohl rolník žijící někdy v období 7. století n. l. představovat svět, v němž budou žít jeho potomci? Možná téměř stejně jako svět, ve kterém žil on sám, jen s tím rozdílem, že se trochu zdokonalí některé nástroje, kvalita předmětů a že se zefektivní některé výrobní a pracovní postupy. Těžko si to však mohl představovat do nějaké fantastické podoby.
Na jeho vizi budoucnosti by dost možná nemělo žádný vliv, zdali by po něm někdo chtěl, aby si představil svět za 1 000, 5 000 či 15 000 let.

Hypotézu o rolníkovi ze 7. století by zajisté bylo možno podrobit širšímu a detailnějšímu zkoumání, o němž by se daly vést dlouhé diskuze, avšak celý mechanismus předchozí úvahy, na němž hypotéza stojí, bychom mohli aplikovat také na pravěké lovce a sběrače.
V období, kdy tito lidé chodili po Zemi, se z hlediska vývoje technologie, můžeme-li o tom takto smýšlet, prakticky nic převratného nedělo ani v rámci jednotlivých staletí.

Měl tedy pravěký lovec nějaký důvod domnívat se, že by svět někdy mohl vypadat jinak než tak, jak jej znal?*

Dovětek:

Představa uvedená v textu – že si lidé v dávných dobách mohli vizualizovat budoucnost obdobně jako svět, v němž sami žili – nás může vést k poměrně zajímavým úvahám a zamyšlením, obzvlášť v kontextu jejich pohanského náboženství a jejich duchovního a hodnotového světa obecně.
Je zřejmé, že se na jejich náboženských či kosmogonických představách jistě podepisovala tvář krajiny, jíž obývali, s čímž přímo souvisela přítomnost různých pozoruhodných přírodních úkazů (vysoké štíty hor, jeskyně, hluboká jezera, bažiny, mlhy, bouře…). A tak, jako se dá předpokládat vliv podoby krajiny na duchovní život tehdejších lidí, dá se předpokládat, na základě úvahy uvedené výše (přistoupíme-li na to, že je alespoň do určité míry opodstatněná), že si ve svém vnitřním světě nemohli představovat budoucnost příliš se odlišnější od doby, v níž sami žili.

Tato myšlenka může hrát roli například v dalších úvahách o možné víře v reinkarnaci u některých evropských kmenů, přičemž tato víra mohla nabývat různých povah. Bude-li si například dnešní pohan věřící v reinkarnaci představovat budoucnost a bude-li věřit tomu, že se v ní zrodí znovu a bude v ní žít, pak se jeho niterní představa celého procesu bude zásadně lišit od představ například pravěkých lidí, neboť v případě dnešního pohana bude mít vize budoucnosti naprosto odlišnou podobu, než u lidí z paleolitu, nemluvě o celém duchovním kontextu.
Je rozdíl věřit v reinkarnaci a představovat si znovuzrození ve světě, na nějž je člověk víceméně zvyklý, nebo věřit v reinkarnaci a představovat si znovuzrození ve světě, který bude mít úplně jinou podobu.

Nemusí jít však jen o víru v reinkarnaci. Představuje-li si člověk budoucnost, řekněme spíše podobněji jako jemu vlastní současnost, může se to na jeho životě projevit jinak, než pokud je jeho vize budoucnosti plná úplně odlišných možností, společensko – civilizačních modelů a natolik pokročilé technologie, že ani nelze konkrétněji uvažovat o jejích mezích.

Tím významným fenoménem je v tomto případě JISTOTA a NEJISTOTA. Jistota přináší v duchovní rovině patrnou míru klidu. Souvisí s tradicí. S vírou v určité hodnoty a řád. Jistota má nějaký rámec či vazbu. Souvisí s přirozeností.

Re pluje na slunečním člunu po obloze, Hélios dělá to samé. Když mračna zahalí oblohu a hrom stíhá blesk, projíždí se Thór po obloze a jeho vůz táhnou dva kozlové.
To Ódin získal tajemství medoviny, Hérakles přinesl jablka ze zahrady Hesperidek (symbolicky tedy snad znalost zemědělství).

To je ona JISTOTA.

NEJISTOTA nic z předchozího výčtu neobsahuje. Nabízí možnosti vzestupu i pádu. Slávy i zapomnění.
Z předchozího textu úvahy je zřejmé, že vize budoucnosti měla u lidí v dávných dobách pravděpodobně mnohem „jistější“ povahu, než jakou může mít tato vize u nás – dnešních lidí.

Člověk v minulosti tušil, že jeho děti budou žít ve světe, který sám znal, takže mohl předpokládat, že řemeslo, znalosti a vědomosti, jež svým dětem předá, budou potomkům plně k užitku. To je JISTOTA.

Člověk v současností tuší, že jeho děti budou žít ve světě, který sám nezná, takže nemůže předpokládat, že řemeslo, znalosti a vědomosti, jež svým dětem předá, budou potomkům plně k užitku. To je NEJISTOTA.

Člověk v současnosti totiž sám neví, jestli jeho vědomosti a schopnosti v rámci nějakého řemesla nebudou odsunuty stranou a zdali místo člověka, jenž jimi oplývá, nebude upřednostněn pracovní robot, který právě vylezl z továrny.
Člověk v současnosti neví, jestli jeho potomci budou žít na stejné planetě, jestli budou žít ve společnosti, kde ještě existuje něco jako tradiční rodina, jestli budou žít ve světě, který ještě uchovává zbytky starých tradic a po tisíce let uznávaných a obdivovaných hodnot, jestli se budou moci procházet po lesích a loukách, aniž by jim sluneční svit zacláněly obrovité mrakodrapy. A mnoho a mnoho nejistého přináší vize budoucích časů v úvahách současného člověka.

Je tedy zřejmé, že věnovat pozornost tomu, jak si představujeme budoucnost my, lidé současnosti, a jak si ji představovali lidé v dávných časech, má určitý nezanedbatelný význam, neboť se podoba tohoto fenoménu odráží v mnoha dalších oblastech života a vytváří prostor pro další úvahy, myšlenky či postoje.

Ruthar, září 2019

*Teoreticky se dá namítnout, že v době neolitické revoluce, kdy ještě přežívaly lovecké tlupy a přicházely do styku s prvními zemědělci, mohl uvažovat o tom, že by se svět mohl nějakým způsobem proměnit. Před neolitickou revolucí se o tom dá pochybovat.