Domů » Rozjímání » Příspěvky » Wotan a Já

Wotan a Já

Ze všech bohů, které uctívali naši předkové, mě vždy nejvíce oslovoval Wotan, bůh se vztahem ke smrti, magii, obětování, runám, moudrosti a vědění, válce, poezii či běsnění a šílenství.

Archetyp, kterým tento bůh oplývá, se nevyskytuje pouze v germánském pantheonu. Najít jej můžeme i u Keltů, Slovanů či například u Baltů. Ačkoli se mohou teorie o tom, kterým bohům může Wotan v ostatních pantheonech odpovídat, lišit, osobně vnímám jeho charakter zejména u slovanského Velese a keltského Cernunna, případně Esa. U Baltů Wotanovi patrně odpovídá Velnias.

Pokud jde o božstva Řeků či Římanů, domnívám se, že v jejich řadách není wotanovský archetyp příliš vystupňován. Ale i mezi nimi by se jistě našly určité paralely.

Důvodem, proč tomu tak je, je – dle mého názoru – vliv daného prostředí. Podoba našich představ mnohdy přímo souvisí s podobou prostředí, ve kterém se pohybujeme. Náš vnitřní svět ovlivňuje svět vnější – daná krajina, oblast, v níž vyrůstáme a žijeme. Krajina, které rozumíme, chápeme ji a soucítíme s ní. Jsou to lesy, kopce, skály, řeky a vodní plochy, obloha i oblaka. Je to déšť, mráz, sluneční svit i mlha. Zvěř i rostliny.

Potom je jen logické, že mohou existovat určité rozdíly v mytologiích různých evropských národů, především pokud jde o atmosféru. Ta bude totiž u lesních národů, jakými byli právě například Keltové, Germáni či Slované, rozhodně temnější než u Řeků či Římanů.

A právě s tím souvisí i Wotanův archetyp, který byl jistě za severními hranicemi Říma rozhodně vystupňovanější, neboť právě v tomto prostoru se nacházely husté lesy, jež vytvářely dostatečně temnou a magickou atmosféru. Atmosféru, se kterou je v mé mysli Wotan neodlučitelně spojen.

Ansuz525

Wotan je Poutník, Šílený jezdec, Ten v kápi. Wotan je ten, který hraje jakousi vlastní hru, ovlivňuje dění, leckdy zatahá za nitky. Je naprosto nevyzpytatelný, zběsilý. Nezřídka kdy chodí v přestrojení. Ví, kdy užívat slova, ví, kdy je třeba pozdvihnout Kopí. Má jedno oko, ale vidí více než kdokoli jiný.

Možná že výměnou za své oko nezískal pouze moudrost a vědění. Snad za svou oběť získal dar, snad svým „mrtvým okem“ nahlíží do světa za světem či do světa mrtvých.

Wotana není možné brát na lehkou váhu. Je snad náhodou, že právě z Wotana, Cernunna i Velese vytvořili židokřesťané předobraz ďábla? Ďábla, který dále v celé řadě našich příběhů a pověr propůjčuje smrtelníkům moc a sílu, aby si později vzal jejich duše?

Samozřejmě, neberme židokřesťanské vidění světa jako bernou minci, avšak nepodceňujme přirovnání tohoto archetypu k obrazu samotného ďábla, neboť tento fakt má velmi podstatnou vypovídající hodnotu, která je však ve svém pojetí velmi zkreslena. Představuje nám totiž Wotana jako čiré zlo, což je – samozřejmě – nesmysl. Wotan není zlý. Není však ani vysloveně dobrý. Svým charakterem naprosto boří toto hloupé dobro a zlo. Wotan je sám sebou. Proto je těžké jej pochopit. Wotan má svůj vlastní plán, své vlastní vnímání, své vlastní pocity.

Může snad někdo říci, zdali je to mír, anebo válka, o co Wotan usiluje? Těžko. Vždyť tento nevyzpytatelný bůh může v době míru začít zuřit, stejně tak jako se v době války může smát.

Kdo může vědět, jaké jsou jeho skutečné úmysly? Vždyť je šílený!

Avšak člověk může cítit jakési pouto s tímto nevyzpytatelným božstvem, s tímto zvláštním archetypem. Možná že člověku propůjčuje sílu kráčet vlastní cestou či inspiraci pro hledání a vytváření moudrosti. Snad člověku dává sílu, ať už koná cokoli, vždyť kdo může tušit, co se Wotan rozhodne ve svém roztodivném počínání podpořit.

A možná že je Wotan přítomen více, než si připouštíme. Zvláště v této době, v těchto dnech. Možná dřímal, možná jezdil a možná jen pozoroval. Rozhodně však nezmizel.

Pořád je v našich lesích a my jeho přítomnost můžeme cítit. Pořád je hluboko v našich srdcích i v našich myslích.

Zůstává poutníkem, který neodchází.

Jsou mnohá jména, která ti byla dána
či sis je lstivě zvolil sám.
Tvým druhým zrakem je krkavec, havran anebo vrána
na křídlech nesoucí magie dar.
Přicházíš nenápadně, spíše za šera než z rána,
pro své vědění jsi ostatních Bohů Král.

 

Sílu!

Ruthar