Recenze: Last Train Home

Již před vydáním této hry pojednávající o pouti československých legionářů Ruskem jsem si usmyslel, že k ní sepíšu několik řádků. Odkud však začít?

Předně musím uvést, že mě potěšilo už pouhé téma hry, které, jak se zdá, je ve společnosti i v naší či světové novodobé kultuře značně opomíjeno, byť je významově zcela nezanedbatelné. Navíc jde o strategii, které mám rád, byť jsem v posledních letech prakticky snad žádné nové ani nehrál. Nemohu tudíž odhadnout, co je u těchto typů her již zavedeným všeobecným standardem a kde byli čeští tvůrci naopak zcela inovativní.

O hře

Grafická podoba hry je velmi líbivá a příjemná. Procházet mapami je proto zábavné a dobrodružné, stejně jako jízda vlakem pestrou krajinou. Každý voják či vojačka má svoji vlastní podobiznu a kromě toho rovněž charakterové vlastnosti, přesvědčení, schopnosti, dovednosti a příběh.

Díky tomuto zpracování jsem hru v podstatě odmítal dohrát s tím, že bych kohokoli z posádky ztratil. V případě, že někdo padl, jsem načítal předchozí pozice, abych tomu zabránil. Jednotky se postupně vyvíjejí, učí se a strastiplná cesta se na nich podepisuje. Hráč si zde nemůže naklikat (resp. zakoupit) libovolný počet vojenských jednotek, aby je posílal hromadně na zteč, dokud nerozdrtí nepřítele. Prožitek ze hry je pak takový, jak tvůrci již v ukázkách avizovali: vojáci nejsou jen jednotky, ale lidé.

Uvedu zde jednotlivé prvky, jež mě potěšily, bez ohledu na to, zdali jde o prvky, které mohou již zcela tradičně obsahovat i jiné moderní strategické hry.

Velmi se mi zamlouvala například viditelnost mapy. Každý voják má své zorné pole (někdo větší, někdo menší), mezi ostatními ale vynikají zejména průzkumníci, kteří mohou dalekohledem odhalit i vzdálenější oblast.

Viditelnost však zmiňuji zejména z toho důvodu, že se mi líbí, jak se zorné pole a vlastně osvětlení mapy chová dynamicky ve chvíli, kdy vojáci postupují zastavěnou mapou. Tak se před vojákem neodhaluje automaticky nejbližší okruh mapy podle toho, kde zrovna stojí, ale pouze to, kam může reálně vidět. Pokud se tedy pohybuje okolo domů ukrývajících mezi sebou nějaký dvorek, pak se ten zobrazí teprve ve chvíli, kdy se voják dostane na práh tohoto dvorku. Podobně, když jde kolem zdi, neodhaluje na mapě, co je za ní, a když mine mezeru ve zdi, zahlédne z oblasti za ní jen to, co mu umožňuje zorné pole.

Místy hra téměř připomíná cosi jako historický simulátor. Hráč ovládá vlak, řeší stav a složení vagónů, vypořádává se s překážkami na trati, nepřáteli, kteří na vlak doráží a snaží se jej poškodit, takže se skoro nikde nedá zastavit na příliš dlouho. Je třeba zabývat se palivem, odolností vlaku, topením, pohodlím, rozšiřováním pěchotních vagónů pro přepravení dalších vojáků, pořizováním dalších typů vagónů, mezi něž patří kuchyňský, zdravotnický či dělostřelecký nebo skladový.

Do toho všeho je nutno řešit rovněž stav posádky vlaku. Jde o zdraví, morálku i výdrž. Při poklesu k nule může dojít k úmrtí či dezerci. Vojáci mohou být také v depresi, někteří jsou nešikovní a mohou způsobit i menší nehody.

Když hráč tvoří jednotlivé čety, může si je libovolně poskládat podle toho, jak to vyhovuje jeho hernímu stylu. Obvykle vybírá ze střelců, kulometčíků, granátníků, průzkumníků (v podstatě odstřelovačů přiřadíte-li jim správnou schopnost) a zdravotníků.

Pocit

Vzhledem k tomu, že jde o historickou hru, stojí za to se zeptat, nakolik historii odpovídá. Nejsem na toto historické období odborník, abych mohl v tomto směru hru posoudit nějak hlouběji, ale k některým změnám došlo, což tvůrci uváděli koneckonců již předem. Když ale odhlédneme od detailů, pak možná seznáme, že určujícím je u hry tohoto typu pocit, jaký má navodit.

Českoslovenští legionáři v Rusku jsou natolik rozsáhlou oblastí k vědeckému či uměleckému zpracování, že by her, které by vylíčily jejich příběh co nejpodrobněji, muselo být hned několik, a i tak je otázkou, zdali by se přesnosti mohly skutečně reálně přiblížit. Uvážíme-li, že hra Last Train Home by měla v jakési zhuštěné podobě obsáhnout a představit co nejvíce z toho, co tato anabáze reálně představovala, pak se to herním tvůrcům, dle mého mínění, podařilo!

Hra vytváří dojem jakési zvláštní tísně. Spěcháte, protože musíte spěchat. Zdrojů je málo, do toho se přidávají další a další těžkosti. Potřebujete obstarávat suroviny a jídlo, starat se o posádku, o celý vlak, o zajištění zbraní a munice, o neúnavné nepřátele, o konflikty v okolí, o lidi, kteří potřebují pomoc legionářů.

Hra je podbarvena velmi působivou hudbou, kterou kromě orchestrálně znějících skladeb doplňují i některé lidové melodie rozehrávající se pokaždé, když zavítáte k mapě ukazující váš postup hrou, od západu na východ.

Verdikt

Hru jsem zatím dohrál jen jednou a v obou případech, kdy se lze rozhodnout, jakou cestou se vydat, jsem zvolil cestu jižní. Rád bych si hru ještě alespoň jednou zahrál s tím, že zvolím cesty severní a vyzkouším nějaké jinéherní možnosti. Poté bych rád ještě sepsal nějakou obsáhlejší a komplexnější recenzi, než je tato úvodní.

Tento nevídaný herní projekt bych však rozhodně případným zájemcům jednoznačně doporučil, tak jako milovníkům historie či vlaků. Tvůrci jistě ocení, když si jejich hru zakoupíte, čímž jim za odvedenou práci jednak poděkujete a jednak je (a možná i jiné) inspirujete k další zajímavé tvorbě.

Ruthar ze Svatoboru, 18. prosince, 2023

P.S. Hra mě natolik oslovila ještě před uvedením, že jsem k ní složil vlastní orchestrálně pojatou skladbu a sestříhal dostupné materiály pro video:

#LastTrainHome #THQ #THQNordic

Zdroj obrázků: Oficiální videa ke hře či obrázky (upraveno ve Photoshopu) z oficiálních stránek hry: https://lasttrainhome.thqnordic.com/